Teplický Monopol: Znovuobjevená noblesa

Slovo monopol znamená výhradní právo rozhodovat a jednat. Teplický pivovar Monopol má výhradní právo na hrdost za způsob, jakým dokázal oživit jednu z nejpozoruhodnějších budov ve městě. Sládkovi, v tomto případě paní sládkové Martině Valterové, se od varny nabízí zřejmě nejkrásnější výhled ze všech našich pivovarů. A kromě toho vidí i na kapesní pekárničku, díky níž může zdejší restaurace hostům k domácím pivům nabízet i domácí chléb nebo bulky na hamburgery, ale také prvotřídní zákusky. Zdejší větrník loni zvítězil v soutěži Regionální potravina Ústeckého kraje.

Pivovar a hotel Monopol má sice za sebou teprve dvouletou historii, ale budova sama na hlavní teplické třídě už pamatuje mnohé. Nejprve si zde manželé Proškovi otevřeli klasickou hospodu. Na jejím místě potom nový majitel dostal nápad zřídit atrakci velkého světa, varieté, které nazval Zum Schwan, U labutě. Kabaret s hudbou, tancem, ale i s takovými cirkusovými prvky, jako byla drezúra tuleňů, vyžadoval odpovídající prostředí. Honosný sál s galerií a štukovým stropem nabízel zábavu hostům i  ze zahraničí a  ve druhé polovině 19. století se stal nejvyhledávanějším podnikem nejen v Teplicích, ale i v širokém okolí. O jeho elegantní a vzrušující atmosféře vypovídají dochované historické fotografie.
Od tržnice k hotelu
Současná majitelka Gabriela Schönbauerová znala dům na hlavní třídě už jako dítě, ale zato ve zcela jiné podobě. Hlavní sál byl využíván jako krytá tržnice s prodejem lahůdkových potravin, rybárnou, zeleninou a na balkoně byla kavárna, kde se hosté mohli bavit pohledem na nákupní rej pod nimi. Malá Gábinka sem do Monopolu, jak se dům tedy nazýval, občas chodila s maminkou na nákupy, ale vzpomínky na tyto časy jí utkvěly v paměti už jen velmi mlhavé. „Zato si velmi dobře pamatuji, jak dům vypadal, když jsme se ho rozhodli s man- želem v roce 2007 koupit, především na podnět mého otce,“ říká Gabriela Schönbauerová. „Velký sál byl rozdělen sádrokartonovými příčkami na spoustu malých obchůdků, štukový strop byl zakrytý a na galerii si majitel domu zřídil zastavárnu. Zaplňovaly ji krámy a různá veteš, místo pultu byl jen závěs, za kterým měl majitel pokladničku s penězi.“ I pohled z ulice nebyl nijak lákavý, protože prostor dnešní kavárny okupoval vietnamský obchod s potravinami, vedle něj byl druhý s oblečením. A do domu vedla želená, oranžovou barvou natřená vrata. Schönbauerovi se přesto rozhodli dávný teplický skvost zachránit, ačkoliv neměli zatím jasnou představu, jak dům využít: „Dostávali jsme různé návrhy, třeba vestavět do sálu nové patro a rozdělit je na jednotlivé byty, ale to se nám nelíbilo. Dům zůstával stále prázdný. Až po pěti letech se naskytla možnost otevřít zde restauraci s  minipivovarem. My už jsme měli v Teplicích jiné tři restaurace, tak to pro nás nebyla úplná novinka, ale s vařením piva ani s  hotelovými službami, které jsme se rozhodli nabídnout také, jsme zkušenosti neměli absolutně žádné. Začali jsme po celých Čechách hledat inspiraci a shromažďovat informace a podněty, které by se nám v budoucnu mohly hodit, od ochutnávání piv po hledání vzorového podniku.“ Dvě restaurace manžele Schönbauerovy zaujaly nejvíce: karlovarský Becherplatz a  pražská restaurace Bruxx.cz.
Marcela Titzlová
Celý článek o tomto zajímavém pivovaru si přečtěte v aktuálním vydání PBA