Čtyři sládci, dva pivovary a jedna receptura. Tak vznikl ležák První.
Na počátku byl příběh. Cesta chlapce, který žil v Praze, ale šel do učení na sladovníka a sládka do Plzeňského Prazdroje. Od učitelů, jako byl třeba Vít Albl, se dozvěděl mnohé o pivovarském řemesle, aby jej pak na vlastní kůži poznal mezi pivovarskou chasou. Zažil vysmolování obřích ležáckých sudů a ruční čištění kádí, pronikl do světa plzeňského ležáku, a i když potom s velkým úspěchem vařil pivo po celém světě i ve svém vlastním pivovaru, pořád v něm zůstávalo přání jednou se do Plzně vrátit. Martin Matuška si jej letos splnil.
Nápad na spolupráci s pivovarem Matuška se zrodil v hlavách plzeňských sládků, Václava Berky a Lenky Strakové. Chtěli uvařit něco mimořádného k oslavě 100 let od vzniku Československa. A když se domlouvali s Martinem Matuškou na uvaření limitované várky, v mnoha věcech si rozuměli od začátku, aniž by si k tomu potřebovali říct jediné slovo. Byl to společný důraz na kvalitu surovin, péči o skladování i čepování piva. A také tradice, která se předává mezi generacemi. Málokdo by totiž u nás dokázal vyprávět o tom, jak se pivovarské zkušenosti přenášejí z generace na generaci jako Václav Berka. V Prazdroji pracoval jeho táta i děda, všichni vařili tradiční český ležák Pilsner Urquell. A nyní stál Václav Berka před výzvou spojit český chmel, žatecký poloraný červeňák, s americkými odrůdami chmele. Václav je jako porotce nejprestižnější světové degustační soutěže Word Beer Cup z řady cest do Spojených států velmi dobře zná, stejně jako z craft pivovarů, které právě díky odrůdám z Oregonu nebo Washingtonu vzbudily novou vlnu zájmu o chuťově výrazná piva. Právě americký chmel byl dalším důvodem, proč spolu s Lenkou Strakovou oslovili právě Martina Matušku, který je tuzemským etalonem pro americké styly piv.
Za úspěch se platí dřinou
Myšlenka použít americký chmel měla jasné opodstatnění. Jednorázová várka se vařila k 100. výročí vzniku Československa. Dnes tuto událost bereme jako samozřejmost. Nezabýváme se myšlenkou, že k ní nakonec nemuselo dojít, pokud by Tomáš Garrigue Masaryk v dubnu 1918 nepřijel do USA a několik měsíců pak při svých přednáškách a jednáních neprosazoval myšlenku samostatného Československého státu. Ostatně 28. října 1918 byl první prezident stále ještě v Americe a do Prahy přijel až koncem prosince. Pivo První tak má být poděkování Spojeným státům, které se před 100 lety významně podílely na vzniku prvního samostatného státu Čechů a Slováků Václav Berka od začátku věděl, že spolu s Martinem bude v Broumech i Plzni vařit jeho syn Adam. Pokud si někdo myslí, že Adam Matuška měl snadný život díky tomu, že je táta známý sládek a rodinný pivovar nese i jeho jméno, docela se plete. „Táta dostavěl pivovar právě v týdnu, kdy jsem končil střední školu. Maturoval jsem ve čtvrtek, v pátek jsem to zapil. V neděli jsem s tátou uvařil půl várky. Pak jsme ve středu měli společně vařit, ale už mne ji nechal udělat celou samotného. Bylo to šest dnů po maturitě,“ vyprávěl nám před sedmi lety
První bylo bez pochybností
Lenka Straková má jako jediná v Čechách diplom pivního sommeliera z Institute Of Brewing and Distilling. Zkoušky po roce studia složila v Londýně. V té době již vařila v Plzeňském Prazdroji na experimentální varně a vytvořila díky tomu řadu receptů pro speciály uváděné na trh dvanáctkrát do roka v rámci pravidelné Volby sládků. Nejnovější recept připravila společně s Adamem Matuškou. Její starostí byl slad a kvasnice, Adam vybíral chmel. Společně potom recepturu ověřili na 130 litrové varně. V obou pivovarech pak na vaření použili zcela totožné suroviny, recept i technologické postupy. Lenka Straková přijela do Broum, aby se zúčastnila vaření, zatímco v Plzni podle jejího „manuálu“ vařili v jeden den hned tři várky stejného piva.
Více v připravovaném 77. čísle PBA