Když se císař stane hospodským

 
Na rakouském panovnickém dvoře se vždy konala řada slavností a zábav, ale jejich velkolepost vrcholila v době baroka. Tehdy si získaly velkou oblibu takzvané Velké hospody, kde se na jednu noc císař s císařovnou se stali hostinskými.
Samozřejmě ani jeden z nich neběhal do sklepa pro džbány s  vínem a  pivem ani neutíral stoly. Jak vzpomíná očitý účastník J. B. Küchelbecker roku 1730: „Při téhle záležitosti se užije hodně legrace. Císařská Výsost jde příkladem, když prochází mezi stoly v převlečení za hostinského a od začátku do konce zvedá náladu tancem a jinými kousky.“

Vzhůru do podzámčí
Tato oblíbená kratochvíle zvaná dříve německy Wirthehaus nebo Würthschafft, dnes Wirtschaft, byla populární poměrně dlouho a  tradičně nesla název U Bílého orla nebo U Černého orla, což mělo připomenout habsburský znak. Poprvé je zaznamenána na počátku 16. století. Tehdy šlo o taškařici, která se konala na masopustní úterý a měla podobu „bohaté merendy“, kde víno teklo proudem. Zábava po půlnoci vyvrcholila maškarním bálem, někdy ji zakončil ohňostroj. Dvořané se museli povinně dostavit v kostýmu, který jim o několik dní dříve určil los, stejně jako taneční partnerku. Té musel kavalír pořídit úbor na vlastní útraty a darovat jí ho. Hospody bývaly tematicky různě laděné, takže hosté představovali buď selské páry na vesnické veselce a  měli na sobě variace lidových krojů, nebo jindy byli zástupci různých národů včetně exotických Turků nebo mouřenínů, jindy rolníci a vesničané nebo řemeslníci a  trhovci. Tak na jedné „krásné a nákladné hospodě“ roku 1682 patnáct dvorních dam ovdovělé císařovny vybudovalo opravdové tržiště, kde v  jednotlivých vyzdobených stáncích prodávaly cukr, zvěřinu nebo ovoce. Jak podotýká pamětník, „nakupovaly i císařské Výsosti, ceny byly velmi nízké…“
Večírek pro cara
Jenže masopust je jednou do roka a Velké hospody byly tak oblíbené, že se často konaly i při dalších významných příležitostech. Takovou byla třeba návštěva cara Petra I. ve Vídni v červenci 1698. Na jeho počest se v zámku Favorita konala opravdu velkolepá Velká hospoda. Car sice dorazil do města inkognito, ale jeho doprovod 60 vozů nešlo přehlédnout, také oslovení „Petře Michajloviči“, které vyžadoval, bylo jen formální záležitostí. Zato carovi umožňovalo mnohem uvolněnější chování, než by přísná španělská etiketa dodržovaná u dvora jinak povolovala.
Losy byly tentokrát rozdány zvlášť nemilosrdně, takže například arcivévodkyně Josefa šla převlečená za žida, saský vévoda za indiána, hannoverský princ za otroka a sám car za fríského sedláka. Každý se musel chovat, jak nejlépe podle své role dokázal. Po tanci následoval velkolepý banket až do čtvrté hodiny ranní. Císař i car se prý bavili tak dobře, že zůstali mezi posledními hosty: „Posledně jmenovaný přitom velmi vydatně tančil, dámy roztáčel osobitým stylem, který mu ale slušel, a  projevoval veselost a dobrou náladu.“ Toho večera se podle pamětníka v hospodě císaře Leopolda I. „velice hodně pilo“ a  během maškarní- ho plesu některé páry „slavily v zahradě svatbu“. Jinou památnou slavností byla „česká venkovská veselka“ pořádaná císařovnou Marií Terezií o 45 let později. Losem vybrané páry tentokrát musely také předvést několik českých tanců. O ní i všech dalších dvorních slavnostech zevrubně referovala nejen diplomatická korespondence, ale také soudobý tisk, a tak se vcelku zákonitě obliba těchto lidově laděných Velkých hospod rozšířila i na další evropské dvory. Nicméně prvotní myšlenku povýšení hospodské atmosféry na nejvyšší reprezentační úroveň našim panovníkům už nikdo neupře.
U bílého orla otevřeno zas,
Hosté hleďte přijít včas.
Lepší hostinský na světě není,
Otevře spíž, kuchyň i sklepení,
Zadarmo je všechno občerstvení!
Můžete zpívat, tancovat, hrát a pít,
Jen špatnou náladu hleďte v šatně odložit!
(Nápis nad vchodem do císařské „Hospody“)
 
Marcela Titzlová