Sbíráme účelové známky

Seriál o sběratelství pivních suvenýrů a dalších předmětů spojených s pivovarnictvím pokračuje dílem věnovaným účelovým známkám. Obvykle mají podobu ražených mincí, ale mince v pravém slova smyslu to nejsou. Jsou pouze jejich náhražkami a říkáme jim účelové známky nebo též účelovky.
Co jsou účelové známky
Existuje jich nesčetné množství druhů a také účelů jejich použití. U většiny již na první pohled poznáme, k čemu sloužily, avšak u některých můžeme pouze hádat. Nejčastěji jsou kovové, ale známe i plastové, papírové, a dokonce skleněné a kožené varianty. Pro sběratele pivních suvenýrů jsou atraktivní zejména chmelové a pivní známky, různé zálohové známky a také známky na odběr ledu. Pojďme si nyní jednotlivé druhy stručně přiblížit.

Chmelové známky
Jsou historickým příkladem tzv. pracovních známek, jimiž se kontrolovala vykonaná práce a následně za ně nárokovala příslušná odměna. První chmelové známky byly zhotovovány převážně ze zbytkového plechu místními kováři, proto se jim říká kovářské. Méně zkušenými sběrateli bývají zaměňovány s velmi podobnými robotními, potažmo textilními (barvířskými) známkami. Zatímco robotní známky byly určeny robotníkům jako potvrzení o odvedené robotě a chmelovým známkám tudíž svým způsobem předcházely, barvířské známky se pro změnu přišívaly na štočky látek před jejich odesláním do barvíren. Na konci 19. století se chmelové známky vyráběly zejména strojově, nejčastěji z mosazi, občas také z bronzu, mědi, zinku, niklu či z hliníku, a více se již podobaly klasickým mincím. I v této době se však občas používaly kovářské známky, dokonce se s nimi setkáváme ještě i ve druhé polovině 20. století.
Na lícní straně chmelových známek bylo obvykle vyraženo jméno majitele statku (chmelnice) či obchodníka s chmelem, někdy jen ve formě iniciál. Rub býval buď prázdný, hlavně u kovářských známek, nebo na něm byla uváděna nominální hodnota, rodový erb, příp. jen nějaký univerzální text či obrázek. Chmelové známky byly někdy již z výroby, ale spíše až během užívání děrovány, aby si je česáči mohli navlékat na šňůrku nebo na drátek. Běžným jevem bývala i tzv. kontramarka, dodatečně vyražená značka ve formě čísla, obrázku či znaku, jíž se označoval nový uživatel známek, měnila jejich nominální hodnota, resp. účel použití.
Marek Kamlár
Více se dočtete v 75. vydání našeho časopisu!