Náš kmotr Richard Tesařík: Hrát opilce a vraha je senzační. Sup nebo skřet mě baví taky

Je to kulaté výročí, i když nikoli 75 let, ale vydaných čísel časopisu od chvíle, kdy vznikl časopis Pivo, Bier & Ale. Jeho kmotrem se tehdy na počátku roku 2011 stal muzikant a herec Richard Tesařík. On sám tehdy krátce předtím oslavil pětašedesátiny, omotaný růžovým boa a jen malinko zaskočený dárkem, který dostal. Byl to seskok padákem.
Od té doby se mnoho věcí změnilo, ale něco mají Richard a časopis PBA stále společné: lásku k dobrému pití, jídlu a zábavě, dále náročnost a zvyk vyhledávat vždy jen to nejlepší. Neznám činorodějšího člověka, než je Richard Tesařík. Ve dvaasedmdesáti hraje se skupinou Yo Yo Band 80 koncertů do roka a k tomu stihne absolvovat stejný počet divadelních představení. Hraje a tančí v muzikálu se stejným nadšením hrobníka, skřeta nebo supa, rád vaří a pije pivo, víno i whisky a vodku. Loví ryby, venčí pejsky a učí zpěv. Když Richarda poslouchám, nedá mi to, abych se nezeptala: Stane se, že někdy taky přeháníš nebo si nedejbože trochu zalžeš?
To víš, že jo, ale nejsem v tom takový mistr jako jiní. Takový zpěvák Karel Hála byl velký frajer a  já jsem se ho jednou zeptal, jak to dělá, když k tomu zpívání ještě zvládne vypít tolik sudů kořalky. A on odpověděl: Prosím tě, aspoň se drž reality, jaký sudy! To by musel bejt Tálinskej rybník kořalky, co jsem vypil. A  byla to jen samá stoličná vodka! Tak to ovšem má hodně muzikantů, mezi nimi člověk abstinenta nepotká. A pokud vím, ty ostatní profese, které jsi v životě vyzkoušel, ať už na pár pátků, nebo na pár let, jsou v tomto směru z  podobně nezáviděníhodného kotlíku: kulisák, hrobař, myč oken… Ale nezapomínej, že ještě před tím vším jsem byl hlavně sportovec! Zabýval jsem se hodně vážně atletikou, stejně jako bratr, který to dotáhl až na mistra sportu. Vážil jsem maximálně 75 kilo a k tomu měl ještě jednu velkou výhodu – totiž že mi bylo po alkoholu, kromě piva, vždycky strašně blbě.

Zjistil jsi tuhle dobrou zprávu brzy?
Hodně brzy. Už když jsem byl malý kluk, posílal mě otec pro pivo k Říčánkům, což je dnes dejvická hospoda U Topolů. Na cestu mi poprvé dal džbán a  řekl, vem mi půldruhýho litru piva. Jenže to mi připadalo jako dost nesmyslný údaj, tak jsem si to upravil podle svého a na hospodském chtěl půl litru. Fakt chceš jen tak málo, ujišťoval se hospodský, a já trval na svém. No, doma jsem dostal hodně vynadáno, to byl strašný řev, zvlášť když jsem cestou ještě trochu upil. To jsem mohl, pivo byl jediný alkoholický nápoj kromě rumu na vaření, co se doma pravidelně objevoval. Já sám ho dodnes považuji za výborný, všestranný, dokonce zdraví prospěšný nápoj.
Více se dočtete v aktuálním jubilejním vydání časopisu!