Nejslavnější metalové pivo světa je Trooper

Jakmile se do něčeho pustím, nepřestanu, dokud v tom nebudu tak dobrý, jak jen to jde.
Bruce Dickinson
Při výčtu všech zájmů chlapíka, který se proslavil především jako frontman metalové kapely Iron Maiden, lze jen smeknout. Probil se do desítky nejlepších Britů v šermu fleretem. Napsal několik úspěšných knih a filmových scénářů. Přes sto milionů dolarů vydělaných muzikou investoval do letecké společnosti, ale také do vývoje řízených střel nebo bezpilotních vzducholodí. Jumbo Jet, kterým se jeho kapela s celým týmem, technickým zázemím a s nesčetnými basami piva během posledního světového turné přemisťovala, pilotoval osobně. A konečně i to pivo na palubě chuťově designoval on ve spolupráci s pivovarem Robinsons.
Když Bruce Dickinsona před několika lety brazilský hudební web zařadil mezi 15 nejvíc sexy rockerů všech dob, bylo zdůvodnění jasné: ten hlas, ta kondice jmenovaných, ať už Elvise, Jima Morrisona, Axla Rose, nebo Kurta Cobaina, je Bruce navíc ještě vynikajícím pilotem a sládkem. Co chtít víc! Já bych dodala, že většinu ostatních jmenovaných superstar předčil i v dalším významném bodě, totiž že je pořád naživu. V roce 2015 ho přitom postihla rakovina jazyka a hrtanu, kterou naštěstí zachytil už v raném stadiu. Že s ním je něco špatně, zjistil při natáčení Book of Souls: „Poradil jsem se s dr. Googlem a došlo mi, o co jde. Ale nechtěl jsem nic víc slyšet, dokud nedokončím album. Pak jsem teprve začal shánět lékaře.“ S nemocí se během sedmitýdenní chemoterapie a radioterapie vypořádal a již v létě 2016 svou formu předvedl i osmadvaceti tisícům českých fanoušků na pražském Stadionu Eden.

Jízda slávy
Vše, čím se Bruce Dickinson kdy zabýval a co prožil, má svou logiku. Náhodou ho nepotkalo ani pivo. Narodil se v anglickém městě Worksopu s výraznou pivovarnickou tradicí. Tehdy v roce 1958 ho rodiče pojmenovali Paul, když začal s muzikou, vymyslel si přezdívku Bruce Bruce inspirovanou klasickou scénkou Monty Pythonů (I v ní se pije pivo, australský ležák…). A když dostal lano od Iron Maiden, které uslyšel poprvé jako předkapelu své tehdejší skupiny Samson, pozměnil si jméno na civilnější verzi, kterou užívá dodnes.
Velká jízda Bruce Dickinsona začala dnes kultovním albem The Number of the Beast, sice třetím v pořadí kapely, ale prvním, kterému dominuje jeho hlas přirovnávaný k siréně oznamující letecký útok. Následující deska Piece of Mind pak přinesla skladbu The Trooper, o které bude ještě řeč. Skupina dobývala hudební žebříčky a na koncertech srdce fanoušků stejným tempem, jakým se její frontman proháněl po pódiu. Střemhlavě pojatý život rockové hvězdy, lemovaný alkoholem (vypil jsem haldy vodky), drogami (jasně, taky jsem si dal pár čoudů) a dívkami (no, těch bylo!) ho nějakou dobu bavil, ale pak jednou (prý to bylo během turné v Tokiu, kdy byl tak namol, že se hotelovou chodbou nemohl ani dopotácet do svého pokoje) zjistil, že má všeho dost.
Byl by to správný okamžik, kdy metalová hvězda složí znavené kosti na vavříny a dál už se jen vyhřívá na výsluní nehynoucí lásky svých fanoušků, a hlavně fanynek. Typické pro Dickinsona je, že se místo toho vyděsil: „Jestli tohle má být den, kdy jsme na vrcholu, jak bude vypadat celý zbytek mého života?“
Takové myšlenky mohly vést k jedinému rozhodnutí. Skončit s Iron Maiden a pustit se do sólové kariéry. A nejen to. Kdysi jako kluk chtěl do armády, létat v RAF jako jeho strýček. Teď si umínil pilotovat Jumbo Jet. Na škole se učil šermovat fleretem. Tak proč se teď nevypracovat na šampiona. I když měří metr sedmdesát, je mrštný, a rychlost, tu má Bruce přímo ďábelskou. Taky by mohl hodit na papír příběhy, které ho napadají, jinak než v hudebních textech. Jeho první knihy se prodalo 40 000 výtisků. A pak je tu ještě láska k pivu.
Ta ale ještě nějaký čas měla zůstat v platonické podobě ochutnávání a porovnávání objeveného. V obojím velmi odpovědně pokračoval i poté, kdy došlo k oboustranně vítanému návratu ke starým dobrým Iron Maiden.

Pořád to pivo!
Do kapely Bruce Dickinson po šesti letech přinesl zpět svůj starý elán, čerstvé podněty a větší nadhled, který získal i díky svým podnikatelským zkušenostem. V roce 2000 se opět postavil na pódiu v Rio de Janeiru čelem k 250 000 jásajících, uřícených a žíznivých fanoušků a dokázal si toho nejen upřímně vážit, ale také to využít. Myšlenka, že by Iron Maiden měli mít vlastní (a opravdu dobré) pivo, nevznikla jen tak lusknutím prstů. Vyvíjela se delší dobu jako ambiciózní, nesmírně důkladně propracovaný projekt, a to jak ze strany kapely, tak známého pivovaru Robinsons ve městě Stockton.
„Na anglickém pivu jsem vlastně vyrostl,“ vysvětluje Dickinson. „Chodil jsem do venkovské školy v Northamptonshiru, kde byla všude kolem spousta skvělých ale. Vyráběla se ještě v dřevěných sudech a byla silná, s nízkým řízem, ale výrazně aromatická, s chutí po květinách nebo oříšcích. Vždy to byla krásně jemná směs příchutí. Dnes někteří lidé dělají nepitelná piva jen proto, že se do nich snaží napumpovat chuť uměle, ale nedochází jim přitom jedna věc – že pivo je přírodní organismus, živá bytost. Musíte se o ně starat, aby bylo šťastné.“
Celý článek najdete v PBA č. 92
 
Marcela Titzlová