Nejlepší víno je pivo. Janek Ledecký má v tomhle jasno!

Janek Ledecký, zpěvák, kytarista, skladatel. Letos oslavil šedesáté narozeniny tím, že si dvakrát vylepšil osobní rychlostní rekord na windsurfingu, pětkrát přiletěl z Řecka domů do Čech na víkendové festivaly a jeho knížka Verše potrhlé dosáhla 12 000 prodaných výtisků.

Čím je podle tebe nejlepší zapít to tvé kulaté výročí?

U nás v rodině máme takové pořekadlo, že nejlepší víno je pivo.

Cítíš se na ten věk? Už jsem si o tom od léta zvykl mluvit, je mi to docela šumák, ale po pravdě řečeno, moc se na to necítím. Když mi bylo nějakých šestnáct sedmnáct, považoval jsem každého, kdo vylezl s elektrickou kytarou na pódium a bylo mu přes čtyřicet, za člověka bez vkusu, a cítil jsem za něj hanbu. A letos jsem skoro s dojetím sledoval záznam letošního turné Rolling Stones, kde se Mick Jagger skoro v osmdesáti zase radostně proháněl po molu sahajícím do poloviny kotle a stihl ten snad stometrový sprint mezi slokou a refrénem. To je pro mne takové světlo na konci tunelu, že to jednou dám taky. No, spíš to tam svítí na plný pecky, abych pro to taky něco dělal.

Ty ovšem s kytarou na pódiu moc pobíhat nemůžeš.

To ne, ale mě stejně běhání vůbec nebaví. Celá naše rodina ujíždí na klouzavých sportech. Lyže, snowboard, windsurfing, vodní lyže. Letos se mi dvakrát povedlo zvednout si osobní rekord na windsurfu, je to teď 54 kilometrů za hodinu, což je v tomhle sportu dost slušný. Trénoval jsem v létě každé dopoledne, denně jsem nasurfoval na moři i sto kiláků. Už pošestnácté jsme se totiž s celou rodinou zapíchli na jednom řeckém ostrově.

Když říkáš, že s celou rodinou, znamená to, že kromě tvé manželky Zuzany s vámi stále jezdí na dovolenou i sedmadvacetiletá dcera Ester, trojnásobná olympijská šampionka, a o dva roky starší syn Jonáš, který je výtvarník a muzikant? To není právě běžné, aby dospělé úspěšné děti trávily léto s rodiči.

U nás ano. Ester tam má letní kondiční kemp, aby nabrala páru na celou sezonu, a my chceme být s ní. Jedeme tam autem, protože do něj dám malé studio, dvě kytary a další spoustu věcí, které by v letadle byly problém, třeba činky pro Ester. Letecky jsem se pak vracel jenom do Čech vždycky na víkendové festivaly. Po těch dvou letech restrikcí jsem nedokázal hraní odmítnout, protože právě to mě ze všeho, co dělám, baví úplně nejvíc.

Dáš si v Řecku pivo, místní pálenku ouzo, nebo něco úplně jiného?

Tvrdý alkohol mě dnes moc nezajímá, ale jinak se nijak neomezuju. Na cestách zásadně ochutnávám místní piva, třeba když je v Řecku vedro, rád si dám jejich Mythos, pak Fix nebo Alfu. Když chce člověk pochopit něco o místní kultuře, tak to pivem začíná. I v Koreji, kde jsem strávil jako supervizor na nastudování mého muzikálu celkem nějaké tři měsíce, jsem pil jen místní pivo. Projel jsi velkou část světa? Vlastně menší, než bych mohl, protože mi nic nebrání odjet, kamkoliv zatoužím, ale ve skutečnosti jezdím jen tam, kam mě pošle muzika nebo kam doprovázím Ester. Díky tomu mi chybí Austrálie nebo Afrika, kde se ani nelyžuje, ani nehrají mé muzikály.

Celý rozhovor s Jankem Ledeckým o tom, jak prožil léta, kdy ho všichni znali jako Honzu, nebo proč si vůbec nepamatuje jedno turné po Polsku, kde byl v 90. letech jako člen skupiny Žentour, si přečtete v Pivo, Bier & Ale č. 97, které vyšlo v říjnu 2022.