Devět životů pivovaru Kocour

Píše se rok 2007 a Honza Kočka, toužící po vlastním minipivovaru, neúnavně přesvědčuje své známé o nutnosti postavit minipivovar, který bude rozšiřovat světovou pivní revoluci v Českých zemích. Jedním z lidí, které se mu podařilo přesvědčit, je Josef Šusta z Varnsdorfu, majitel úspěšné dopravní firmy NOPROSU.

Jak se mu to tehdy povedlo, nevím. Jen si pamatuji, jak na jaře toho roku vcházím do areálu bývalé keramičky ve Varnsdorfu a říkám si: „Tak tady nikdy!“. Byl to doslova konec světa. Nevábná, zchátralá budova keramičky obklopená plechovými boudami, přilepená ke státní hranici s Německem, stranou od hlavní cesty i přechodu státní hranice. Proboha, tady pivovar nikdo nikdy nemůže najít! I proto Pepa Šusta nechce nic zbytečně riskovat, a tak investuje do levného secondhandového zařízení přivezeného z Maďarska. V továrně se stavebně upraví jedna místnost a počátkem roku 2008 začínáme vařit pivo. Uvidíme. Když se celá věc podaří a pivo bude úspěšné, třeba podnik rozšíříme. A pivovar dostane jméno po svém zakladateli – Kocour.

Logo se propilo, pivo se vařilo

Druhý člověk, kterého Honza Kočka doslova ukecá, je Martin Charvát z reklamní agentury Mark BBDO. Ten mezi svými kreativci vypíše soutěž na vytvoření loga a značky pivovaru Kocour. Cenu pro vítěze, padesátilitrový sud piva, jsem dodal z Pivovarského domu Praha. Ze sedmi či osmi návrhů jsme vybrali ten nejprogresivnější a první cenu jsme hned to odpoledne vypili. Tak příjemně vzniklo nejlevnější a nejúspěšnější logo minipivovaru v českých zemích. Logo jednoduché, průrazné, všestranně použitelné. A hlavně nestárnoucí.

Pivovar tedy začal vařit a také prodávat. Jeho inovativní repertoár, který tvořila IPA, belgický saison, stout a silák barley wine, rychle dobyl svět pivoték a pivních fajnšmekrů. Značka Kocour doslova dobývá českou kotlinu. Honza Kočka naplno využívá svých kontaktů, které získal na amerických výstavách a soutěžích. Pivovar navštěvují zahraniční sládci a vaří zde svá piva. Ken Duncan ze Skotska přináší scottish ale, japonský sládek Toshi Ishi vaří dodnes populární IPA Samurai, americká inspirace přináší Quarterback či ultrahořkého Kocourosaura. Ozvěnajména zakladatele se ozývá dokonce i v jemně hořkém Sumečkovi, což zní anglicky catfish, v doslovném překladu kočičí ryba. Aby měl Honza Kočka kde pořádat populární degustace, vzniká záhy degustační místnost, zárodek současné restaurace.

Rozdělené cesty a nová varna

Idylka však nevydržela dlouho. Za dva roky se Honza Kočka a Pepa Šusta rozcházejí, nejprve v názorech na hospodaření pivovaru a posléze definitivně i spolu. Honza Kočka odchází do Děčína vstříc dalším projektům a Pepa Šusta postupně přebudovává celý areál keramičky. To znamená nepřetržitý vývoj. Nejprve ve staré kotelně vzniká restaurace, následně se rekonstruuje a rozšiřuje pivovar, tak aby stačil rostoucím požadavkům žíznivého trhu. Místo již nevyhovujícího maďarského zařízení se do pivovaru od Vodoucha neboli Tomáše Vodochodského z Kostelce nad Černými lesy stěhuje klenot české pivovarské vědy: celoměděná varna pokusného a vývojového střediska Braník, která od 50. let sloužila vývoji a ověřování nových technologií a surovin pro výrobu piva. Přes počáteční problémy s repasí, protože v celých Čechách je už jenom jeden mědikovec schopný opravit měděný topný systém varních nádob, se varna stává dominantou restaurace a pomáhá zvyšovat výstav piva.

Celý článek najdete v časopisu Pivo Bier Ale 96/2022

Jan Šuráň