Degustace piva z Konžské demokratické republiky
Ochutnávat pivo z exotické země budí ve většině pivařů rozpaky. Ano, jsem rád, že mi z dovolené zase přivezli něco místního, ale v důsledku si pouze utvrdím své dogma, že české pivo je prostě nejlepší. S proměnou pivního světa a globalizací však dostává degustování piv ze zahraničí daleko jiný rozměr. Dříve bylo velkou exotikou ochutnat pivo ze Spojených států nebo Nového Zélandu. Taková piva se dnes ovšem dají koupit téměř „na každém rohu“, a proto se hranice exotična posouvají do oblastí, o nichž spousta běžných konzumentů nemá ani zdání. Většina Afriky k takovým místům patří. Ano, spousta z nás už díky dovoleným ochutnala pivo z Egypta nebo Tuniska. Také můžeme v různých pivotékách zakoupit pivo třeba z Namibie, Maroka nebo Keni. I Jihoafrický pivní trh už nemůžeme brát za přílišnou exotiku, neboť i tam proběhla craftová pivní revoluce, jejímž důsledkem byl prudký rozvoj minipivovarů. Většinu ostatních států Afriky však můžeme s čistým svědomím nazvat pivně exotickými. Konžská demokratická republika k nim bezesporu patří. Tento rozlohou druhý největší stát v Africe má belgickou koloniální minulost. Ano, přes všechna nesmazatelná negativa tohoto období, spojených především s vládou krále Leopolda II., se zde ve 20. století podařilo vybudovat několik pivovarů a rozvinout pivní kulturu, ovlivněnou právě Belgií, zemí, kterou můžeme bez velkých diskuzí nazvat jednou z kolébek pivovarnictví. To všechno navíc kontrastuje s faktem, že většina afrických států je ovlivněna pivní kulturou francouzskou, což znamená především produkci velkých globálních značek a místního piva, které nechutná o nic lépe.
Degustované pivo Tembo, polotmavý ležák s obsahem alkoholu 5.9%, pochází z pivovaru Brasseries Simba, jednoho ze tří průmyslových pivovarů, které se v zemi nacházejí. Pivovar se nachází ve městě Lubumbashi a na rozdíl od zbylých dvou pivovarů nenáleží do žádné velké pivovarské korporace. Pivovar je to však relativně malý, a proto se část produkce vaří pod licencí v pivovaru Bracongo. Ve velké láhvi s obsahem 0,66l se ukrýval velmi slušný obsah, který byl vlastně příjemným překvapením. Ano, bral jsem v potaz, že se jedná o exotické pivo z Afriky. Bral jsem v potaz i to, že v Konžské demokratické republice můžou přetrvávat pozůstatky belgické pivní kultury, což se nakonec potvrdilo ihned po ochutnání. Že by to byl nějaký pivní zákusek, ve stylu trapistického klášterního moku, to se říct nedá. Ovšem s přihlédnutím na všechny výše zmíněné faktory bych toto pivo hodnotil pozitivně. Jednalo se o polotmavé spodně kvašené pivo, lehce připomínající vídeňský ležák. Chuť byla spíše sladová, výrazněji byl cítit karamelový slad a v pozadí lehce vystupovala alkoholová hřejivost. Také pěna se hezky držela po celou dobu konzumace.
Celková spokojenost byla ještě navýšena vzápětí, po degustaci dalšího piva z Afriky, uniformního a řídkého ležáku La Gazelle ze Senegalu, typického zástupce oné části Afriky, která byla ovlivněna pivovarnictvím francouzským.
V závěru nezbývá, než poděkovat panu velvyslanci České republiky v Konžské demokratické republice Janu Vytopilovi za poskytnutý vzorek a doufat, že v budoucnu budu moct ochutnat i jiná piva z této země a utvořit si ucelenější obraz o tamější pivní kultuře.
Libor Zajíc
Jiří Obst