Božídarské polotmavé

Otevření nového pivovaru vyžaduje v současnosti nejenom odvahu. Klíč k úspěchu představuje optimální výběr místa v kombinaci se znalostí pivovarského řemesla. Seznam oblastí, kde má smysl obnovit vaření piva, se totiž povážlivě krátí. Objevit pro začínající projekt sládka, který by ovládal profesi, a navíc si stále uchovával vášeň pro vaření piva, znamená obtížný rébus. To platilo i pro město, jehož jméno má hodně blízko k pivovarskému pozdravu Dej Bůh štěstí.

Boží Dar se od 6. března 2020 zapsal do pivní mapy osobitým způsobem. Oslavil třicet let své samostatnosti posvěcením a otevřením nového pivovaru Červený vlk. Jeho majitelé Jiří Smetana a Stanislav Roháček patří řadu let mezi respektované pěstitele a obchodníky s chmelem u nás i v zahraničí. Minipivovary

si pořizují rádi majitelé menších sladoven, ale v případě chmelařů jde u nás o prvenství. Návštěvníky tím pádem samozřejmě obzvlášť zajímá, jakému pivu budou dávat přednost. Výběr zkušeného sládka napovídá, že u sortimentu půjde především o pitelnost. Bez ní by se totiž při své dosavadní kariéře včetně úspěšného působení v Kanadě neobešel.

Originální interpretace ležáku

Stálý sortiment bude tvořit pět stálých piv, ke kterým se přidá minimálně jedna až dvě příležitostné speciality. Červeného vlka již odborná veřejnost poměrně dobře zná, stejně jako návštěvníci žateckých pivních festivalů, protože se poprvé objevil na pivních slavnostech Chmelfest 2015 a poté i na BrauBeviale 2018 jako předzvěst i potvrzení stavebních záměrů. Receptura se stala nejenom součástí poměrně dlouhé a důsledné přípravy, ale můžeme ji zároveň považovat i za určitou poctu rodině, která toto chmelařské město v minulosti výrazně zviditelnila, ale takřka nikdo se na to již nepamatuje.

Hlavní město českého chmelařství má několik dominant a pozoruhodných míst. Jedním z nich zůstávají mohutné budovy dlouhou dobu již bývalého Pivovaru Dreher. Jeho zlatá éra spadá do let 1900 až 1914, kdy patřil spolu s podniky ve Schwechatu, Budapešti a v Terstu pravděpodobně do největší pivovarnické skupiny v Rakousku-Uhersku. Rodinná firma vynikala ve vývozu piva do USA. Na rozdíl od ostatních českých pivovarů byl zde úspěch postaven na vysokém podílu polotmavého vídeňského ležáku. Ten se v Rakousku vařil od roku 1836, avšak sládek Anton Dreher používal i slad světlý a stál na začátku proměny pivního trhu, který postupně ovládly ležáky. Na Božím Daru se dočkáme výrazné interpretace dnes již komerčně takřka zapomenutého stylu. Receptura Červeného vlka obsahuje pět druhů sladu. To dává vídeňskému ležáku typickou polotmavou barvu 22 až 28 jednotek EBC. Oproti klasickému pojetí však vstupují do hry i dvě odrůdy českého chmele – Saaz Late a Kazbek, takže třináctka v českém verzi má hořkost 35 jednotek IBU. Standardní vídeňský ležák se z hlediska hořkosti pohybuje především mezi 22 až 24 IBU s tím, že 28 IBU již představuje maximální horní hranici.

Vlk, jelen, hranostaj, jezevec a střízlík

Pětice piv znamená různorodost ve vůni, plnosti i v chuti nápoje. Vybrat si můžete mezi zřetelně chmelovým charakterem lehkého Střízlíka, jehož původ spočívá v chmelení za studena americkou odrůdou Mosaic, nebo ovocně banánovým u weizenu Bílý hranostaj, který se rodí z kvasnic. Typickou českou hořkost najdete u Božídarského jelena, kde je použitá odrůda chmele Premiant a pro vůni žatecký poloraný červeňák. Porovnat ji pak lze s India Pale Ale Nachmelený jezevec, kde se kombinuje Vital a mezi americkými sládky velice populární Centennial, označovaný také jako Super Cascade. Výraznou vůni dodává v americkém stylu pojaté IPA opět chmelení za studena, kde přichází ke slovu Citra. Výrazná plnost silného ležáku Červený vlk kontrastuje s nízkou u světlého výčepního Střízlík. Pro každý styl si na Božím Daru zajistili sklenici s odlišným tvarem i logem.

Autorem obálky PBA, na níž se pivovar Červený vlk představuje, je Matěj Matouš, grafický designér a ilustrátor. Zabývá se tvorbou vizuálních identit, jako je například identita pro pivovar Červený Vlk, dále je jeho velkou vášní ilustrace a design potisků na trička a jiný textil. I když jsou jeho ilustrace často v duchu velmi čisté barvy a minimalistické linky, není mu cizí ani naivní kresba, jakou lze vidět na aktuální obálce PBA.

Více k tématu najdete v čísle PBA 86/2020.