8 ½ aneb 75 objevů redakce Pivo, Bier & Ale

Plán na vydávání časopisu o pivní kultuře, která zahrnuje tradici, kvalitu, ale i rozmanitost piva, nevznikl v roce 2010 náhodou. Těší mne, že předběhl dobu a přispěl ke změně české pivní scény. Za nejpodstatnější však považuji, co během osmi a půl roku objevil a zviditelnil.


Postavení ředitele DVD Group.cz mi začátkem tohoto století poskytovalo jednu velkou výhodu. Navštěvoval jsem veletrhy a výstavy v Berlíně, Kolíně nad Rýnem, Düsseldorfu, Norimberku, Mnichově nebo v Hannoveru. Z hlediska piva to znamenalo svým způsobem pokyn ke konzumentské emigraci, protože cestou zpět ležela města jako Bamberk, Lipsko nebo Einbeck.
Když jsem v roce 2005 poprvé přijel na ISE (Integrated Systems Europe) do Amsterodamu, bylo to pro mne další zjevení. Žádné město v Evropě s výjimkou finančně nepoměrně nákladnějšího Stockholmu nebo Londýna vás neosloví takovou tolerancí k prodeji piva z jiné země jako hlavní město Nizozemska. Doslova jsem si zamiloval pivní bar bierproeflokaal In de Wildeman a pivotéku De Bierkoning na Paleisstraat. Představují ideální místa, kde pochopíte, co znamená výraz pivní rozmanitost z pohledu pivních stylů, ale i odlišných pivních kultur v jednotlivých zemích. Na ISE jsem se seznámil s Pavlem Hrabinou, který do Amsterodamu poprvé přivezl Jana Charváta. Pamatuji se, že to bylo právě ve větším sále In de Wildeman, kde se Jan neboli Hanz rozhodl, že Zlý časy potřebují nejméně 24 výčepních kohoutů. Nikdy by mne nenapadlo vydávat časopis o pivu, pokud by si Hanz tento sen nesplnil a v Nuslích kromě toho nečepoval ale z Pivovaru Matuška.
Vydávání periodika představuje běh na dlouhou trať a nedává smysl se do něj pouštět, pokud nemáte dostatečně silné téma. Chtěl jsem v Praze zažít objevování nových stylů i značek piv tak jako v Amsterodamu a Zlý časy se pro mne staly jeho malým kouskem v Praze. Zároveň jsem však věděl, že Raptor od Adama Matušky by naopak uspěl i tam. Tyto dvě věci se protnuly a dávaly jednoznačnou perspektivu. Tak vznikl projekt Pivo, Bier & Ale. Vzhledem k tomu, že jsme se po osmi a půl roku konečně dostali k tomu, abychom širší veřejnosti vysvětlili, co je to kriek, vidím pro časopis ještě docela dlouhou a slibnou budoucnost.

První ročník 2011
První číslo časopisu vyšlo koncem ledna 2011 a ve Zlých časech jej pokřtil muzikant a herec Richard Tesařík spolu s Dušanem Všelichou, známým také jako Ovar Šerif. Časopis získal od začátku profesionální rozměr díky materiálu Jana Šuráně věnovanému profesionální degustaci. Stal se z něj seriál, který dva roky seznamoval čtenáře s hlavními pivními styly.

Druhé číslo si spojuji především s Pivovarem Sv. Norbert na Strahově. Neznám lepší český restaurační pivovar. Článek zachycuje období po odchodu Martina Matušky, kdy jeho roli nejenom převzal Jan Martinka, ale posunul sortiment dál.
Prvním objevem mezi nezávislými regionálními pivovary se pro mne stal Chodovar. Bezpochyby kvůli tomu, že Jiří Plevka mladší nevnímá pivo pouze jako nápoj, ale především jako zážitek, ke kterému potřebujete unikátní atmosféru restaurace Ve Skále, titanovou vanu ve zdejších skutečných pivních lázních a na talíři medailonky z muflona, pokud vám ovšem nestačí ke štěstí plánská svíčková. A taky jsou pro něj důležití dobří přátelé z nedalekého Bavorska, kterým chutná zdejší ležák stejně jako nám jejich komunitní pivo zoigl.

Když hovoříte s Martinem Matuškou o pivovaru, kterému dal své jméno, od začátku vás ohledně vaření piva odkáže na svého syna Adama. Proto jejich dva příběhy vyšly po mé návštěvě pivovaru samostatně. S odstupem času se mi Adamův zdá více autentický. U Martina například chybí jeho zaujetí pro projektování vlastní varny, kde i v novém pivovaru řadu věcí udělal sám, a k tomu natolik originálně, že by je mohl registrovat jako patent. Určitě je to jeden z důvodů, proč pivo Matuška chutná více lidem než jiná piva.

Můj život s pivem. To je na první pohled prostý titulek článku, ale v případě Ivana Chramosila by se tak mohla jmenovat celá kniha. Dlouholetý sládek od Fleků má autoritu i jako porotce mezinárodních degustačních soutěží. World Beer Cup nebo European Beer Star se pravidelně účastnil od jejich založení.

Únětický pivovar se otvíral v květnu 2011. Vladimír Černohorský v něm uvařil desítku, která zaujme znalce piva často víc než řada prémiových ležáků. Nazýval ji „poctivá“. Osobně si myslím, že oproti pojetí světlého výčepního piva, jak jsme jej znali před listopadem 1989 nebo i první desetiletí po něm, v době, kdy kralovalo českému trhu, to je pivo vařené s pocitem, že má právo být tím nejlepším, co pivovar produkuje. Prostě jde o svébytný pivní styl, nikoli chudšího příbuzného ležáku.

Když jsem se s prvními čísly Pivo, Bier & Ale vydal do Bamberku, přijala mne osobně Sabine Weyermann. Slíbila mi seriál o speciálních sladech včetně receptů. Začal prozaickým titulkem: Bez sladu pivo neuvaříte. Nevím, jestli stačilo jediné slovo Bier v názvu časopisu, aby otevřelo postupně dveře do řady německých firem, ale každopádně se stalo dobrou vstupenkou do světa, který je jiný než český. Přísný, perfekcionalistický a postavený na významu slova kompetentní. Právě proto je slad vyráběný pod značkou Weyermann tak celosvětově respektovaný a úspěšný.

Annafest představuje jeden z největších pivních svátků v Evropě. Nemá sice takovou publicitu a návštěvnost jako mamutí Oktoberfest, ale plně si to vynahradí kvalitou piva a přátelským prostředím Kellerwaldu.
V současnosti se z kalendáře pivních festivalů stala nepřehledná změť navzájem se překrývajících termínů. Černokostelecké vykulení ležáckých sudů však mezi nimi představuje výjimečnou událost. Existuje řada příležitostí, kde můžete pít pivo na louce, u kamenité cesty nebo jej více či méně diskrétně vylévat do řeky Vltavy. Podle mne nejlíp stejně chutná pod komínem, tedy třeba právě v zájezdním pivováru.

Nejenom během prvního ročníku jsem se setkával s názorem, že Pivo, Bier & Ale představuje časopis o minipivovarech. Není to pravda. Jestli má svým konceptem k některým pivovarů blíž, tak to jsou především regionální nezávislé pivovary, jako jsou Vratislavice se značkou Konrad. Řekl bych, že po přečtení rozhovoru s ředitelem a sládkem Petrem Hostašem, který vyšel pod titulkem Do vaření piva se má vnášet klid, o tom není potřeba pochybovat.
Podskalská je nejenom místem, kde od počátku vydávání časopisu probíhají degustace naší redakce, ale také školou, kde žáci smějí nejprve k pivu pouze přivonět a až ke konci studia je již jako plnoletí teprve ochutnají. Učí je Oldřich Koza, pedagog, sládek, odborný porotce a člen redakční degustační komise Pivo, Bier & Ale.
Druhý ročník 2012
Výroční ceny Pivo, Bier & Ale za rok 2011 jsme udělili v Klášterním pivovaru Strahov.

Pro obálku úvodního čísla druhého ročníku jsme vybrali Weizen Primátor, aniž bychom tušili, že půjde o vůbec nejoceňovanější pivo v zahraničních soutěžích tohoto desetiletí. Pšenice z Náchoda se stala absolutním vítězem World Beer Awards.

Dvanáctým pokračováním seriálu Tajemství pivního skla se stal rozhovor s Markusem Del Monegem, který pro značku Sahm vyvinul speciální degustační sklo.
Humnová sladovna Kounice a malý slovník humnového sladu sepsaný jejím majitelem Karlem Klusáčkem představovaly další krok směrem do objevování surovin. Připomněli jsme, že klasická výroba sladu s využitím přírodního působení zůstává českým a moravským unikátem. Velmi nás těšilo, když se v té době milovníci piva začali ptát výčepních, jestli pijí pivo právě z takového sladu.

Jarní cena českých sládků 2012 v jedinečném prostředí Pivovarského dvora Zvíkov představovala mé první větší setkání s Pavlem Jáklem a Michalem Voldřichem. Byl jsem zároveň u začátku proměny této akce v jednu z největších soutěží minipivovarů v Evropě. Zůstává pro mne jedinou českou soutěží, kde chci být porotcem.
Strong Ale Old Tom patřilo k první anglickým lahvovým pivům, která do České republiky přivezl Pavel Jurič, majitel společnosti Zanzibar. Starý kocour má vše, co k pivu z ostrovů patří. Příběh o deníku sládka s vlastnoruční kresbou kocoura i fakt, že se tu pivo vaří samozřejmě zcela tradičním způsobem. Pokud je pijete patřičně teplé, překvapivě voní po sladu a vynikne bohatou paletou příchutí sušenek, ovoce a čokolády, kterou uzavírá příchuť brandy.
Najít v Čechách začátkem tohoto desetiletí slovenské pivo s výjimkou Zlatého Bažanta vařeného v Brně bylo umění. Jedna značka si však rychle získala prestiž a příznivce, Kaltenecker. Určitě na to mělo vliv přátelství Jana Šuráně a Laca Kováče, jehož dílem tento pivovar v Rožňavě byl. Začalo to tmavým Brokátem, ale pokračovalo celou řadou dalších piv ve velmi rozmanitých stylech.
Schlossbrauerei Au-Hallertau najdete uprostřed chmelařské oblasti, která má pro Německo stejný význam jako pro nás Žatecko. Zdejší zámek je skutečným šlechtickým sídlem, protože patří baronovi Michaelu Beck von Peccoz. Jeho zámeckému sídlu odpovídá i jedna z nejhezčích zahradních restaurací v Bavorsku. Našli jsme zde dobře chmelený pils, který obdivoval i Michael Jackson.

Laboratoř znamená klíč ke kvalitě piva, to je titulek reportáže z Budějovického Budvaru, n. p. Žádný pivovar s výstavem větším než 100 000 hektolitrů v Pivo, Bier & Ale během osmi a půl roku neměl více článků a ocenění z našich výročních cen.

I když hlavním městem Německa je Berlín, metropolí piva zůstává Mnichov. Je pouze škoda, že pivovarský průvodce největším bavorským městem se začíná stále více omezovat na putování za značkou Augustiner.

Sdružení přátel piva ocenilo v listopadu 2012 nejlepší piva, pivovary a pivovarské osobnosti. Pivo, Bier & Ale dostalo jednu z hlavních cen večera jako největší počin roku.

Poprvé jsme se díky Ivanu Chramosilovi zúčastnili slavnostního vyhlášení European Beer Star 2012. Je to opravdu velká událost a silný zážitek, vyprávět by o tom mohl Pavel Pilař, který získal zlatou hvězdu za nejlepší světlý český ležák.
Pivní průvodce Amsterodamem je s největší pravděpodobností nejlepší ze všech, které časopis Pivo, Bier & Ale publikoval. Nyní již víte proč.
Třetí ročník 2013

Třetí ročník jsme otevřeli původní reportáží z nejstaršího rodinného pivovaru v Nizozemsku. Značku Brand najdete v Amsterodamu jako pils v restauracích, které mají hvězdy Michelin, ale také na kolekci různorodých bocků. A také novou rubrikou o neobvyklých koutech gastronomie. První článek se jmenoval Chinatown nemáme, dopřejte si Sapu!
Založil jsem Výroční ceny České a moravské pivovarnické akademie. „Večer šampionů aneb Vítězové volili vítěze“ zachycuje atmosféru při předávání v Klášterním pivovaru Strahov, ale také jména prvních oceněných za celoživotní zásluhy o české pivovarnictví: profesorky Gabriely Basařové, Josefa Tolara a Pavla Jákla.

Pokračování článku najdete již brzy zde na webu.