Pavel na BBCH

Degustace jako zážitek

Mezinárodní degustační soutěž Brussels Beer Challenge vznikla v roce 2012. Ačkoli má přímo v názvu hlavní město Belgie, konala se v něm teprve podruhé. Druhý ročník totiž hostilo město Lutych, třetí Lovaň a čtvrtý Antverpy.

Jaký k tomu byl důvod? Organizátoři nechtěli vytvořit jednu z dalších soutěží, ale především událost, která zosobňuje nezaměnitelnou kulturu výroby a pití piva v Belgii. Během pěti let se jim to skutečně podařilo.

V žádné jiné porotě evropských soutěží nenajdete tak vysoký počet autorů knih o pivu, šéfredaktorů časopisů na toto téma nebo erudovaných pivních sommeliérů. Prakticky každý z osmdesáti porotců má za sebou vydání publikace nebo řady článků pro tisk. Převážná většina dokáže pivo prezentovat pro veřejnost na veletrzích, festivalech nebo i vlastní akcích.

Hodnocení piva v belgickém stylu

Thomas Costenoble a Luc De Raedemaeker, kteří soutěž vytvořili, proto připravili pro porotce odlišný program, než na jaký jsou zvyklí na soutěžích World Beer Cup nebo European Beer Star. Jestliže tam absolvujete během dne řadu kol, v Bruselu došlo pouze na jedno nebo dvě. Degustace však byly opravdu náročné a složené z nezvykle vysokého počtu vzorků. Jestliže v jiných soutěžích počet vzorků dosahuje maximálního počtu deseti, na BBCH 2016 jsem absolvoval kolo, kde jich bylo 24 respektive 27.

Obecně panuje názor, že počet piv, který jsou pro soudce v porotě únosný, se pohybuje mezi třiceti až čtyřiceti za den. Naprosto souhlasím s tím, že vyšší počet se objevit může, ale porotce již ztrácí schopnost precizně hodnotit. Navíc existuje podstatný rozdíl mezi prvním kolem, kdy člen poroty vyřazuje problematická piva s cizí vůní nebo chutí, a kolem finálovým, kde nejenom posuzuje kvalitu jednotlivých vzorků, ale také je navzájem porovnává. V Bruselu finálové kolo znamenalo tedy podávání nových vzorků. Žádný z porotců samozřejmě nezapře zemi, odkud pochází, a styly piva, na nichž vyrostl. Jestliže se však během tří dnů setkáte pouze s pěti kategoriemi, předpokládá se, že máte hlubokou znalost všech mezinárodně uznávaných stylů. Minimalisticky pojatý počet degustačních kol má jeden zásadní efekt. Průběh degustace se vám doslova vryje do paměti. Mimo jiné i proto, že na rozdíl od jiných soutěží dostáváte ke každému pivu samostatný protokol, kde je uvedeno vaše jméno, a část hodnocení si může přečíst přihlašovatel hodnoceného vzorku. V mém případě došlo na pale ale modern saison, irish red ale, barely wine, old style gueuze-lambic a english IPA. U tří posledních se jednalo o finálové kolo.

Jestliže se mne někdo s odstupem času zeptá, co pro mne Brussels Beer Challenge znamenala, tak první co si vybavím, bude rozhodování o třech nejlepších pivech stylu old style gueuze-lambic. V tomto směru soutěž v Bruselu splnila svůj záměr dokonale.

Původní a nové styly piva

Kladem vysokého počtu vzorků zůstává možnost maximální koncentrace a příležitost porovnat opravdu reprezentativní výsek nabídky na trhu. Určitý konflikt přichází s tím, že hodnotíte piva vařená na různých kontinentech a pro různé kontinenty. V případě barley wine se to projevovalo výrazným rozdílem intenzity sladkých chutí, u pale ale i IPA použitím odrůd nových aromatických chmelů, které se výrazně liší od odrůd z minulého století. Úkolem porotce zůstává je odlišit, správně zařadit a popřípadě odmítnout. Podstatný význam soutěží vidím právě v tom, že pomáhají příznivcům piva v orientaci mezi původními a novými styly. Tím spíš, když se uskutečňuje v Belgii, která se může pochlubit řadou vlastních autentických stylů. Úroveň jednotlivých vzorků byla spíše průměrná s tím, že v každé kategorii bylo možné najít okolo šesti piv, která aspirovala na ocenění. Největším problémem hodnocených piv byla problematická vyváženost. Týkala se vztahu vůní a chutí, chutě a doznění piva, zbytečného překrývání jedné složky druhou. Sladké bomby střídaly v ústech návaly hrubé hořkosti. Stylově čistá piva byla poměrně vzácná, ale řada vzorků byla pitelná. Výjimku pro tvořil styl pale ale modern saison, kde se pitelnost a vyváženost hledala obtížně. Problém zůstává, že pivovary nejsou příliš ochotné uvádět, že jim jde právě o novou variaci stylu.

Česká stopa

Českým pivovarům, které mají exportní ambice, mohu účast v dalších ročnících této soutěže jednoznačně doporučit. Piva se dělí do osmi základních kategorií. Zahrnují celkem 71 stylů. Mezi pale ale, red ale, dark ale, pšeničnými pivy a kategorií stout/porter najdete i ležák. Obsahuje 13 stylů, z nichž čtyři mají charakteristiku jako pilsner. Kromě českého zde najdete také německý, americký a mezinárodní. Pro tmavý ležák je pouze jeden styl. Zvláštní styl je například chmelený ležák. Poslední dvě kategorie tvoří ochucená a speciální piva, kam patří kromě barley wine, brut beer, hybrid, klasický style gueuze-lambic, další kyselá piva a kupodivu i winter ales. Cena za poplatek k přihlášení vzorku do soutěže činí 160 až 170 EUR. Pořadateli se zasílají tři lahve o velikosti 0,5 l nebo 6 lahví pokud je jejich objem nižší. Organizátoři pravidelně zveřejňují počet přihlášených vzorků z jednotlivých zemí. Dominuje domácí Belgie, USA a Itálie. Pokud se Česká republika ocitla v posledních letech v kategorii „Ostatní“, tak to svědčí o tom, že se u nás šetří na naprosto nesmyslném místě.

Tradiční klasika i provokující současnost

Degustací, která zpravidla končí v jednu hodinu odpoledne, však program porotců nekončí. Každý den se nabízí příležitost navštívit pivovary, kde se konají odborné exkurze s poměrně dlouhými prezentacemi a ochutnávkami piv. Letos jsme například v pivovaru Lindemans dostali vzácnou možnost porovnat čepovaný lambic z dřevěných sudů a kovových tanků, kam se přidávají dřevěné špony. Kdo chtěl, využil možnost „vidět“, co se s mladinou pro lambic stane na štoku, kterou má tento tradiční pivovar v těsném sousedství prostor čtyřnádobové varny. Večeře v podobě menu, kde každé jídlo od předkrmu až po dezert bylo pečlivě párované s jídlem, potvrdila, že belgické pivo nabízí pro

snoubení s pokrmem nespočet variací. V kontrastu s tradičním pivovarem vyzněla návštěva jednoho z nejrespektovanějších bruselských pivní barů Chez Moeder Lambic Fontais. Nikdo nerezervoval místa, takže jsme se ocitli v naprosto přeplněné moderní pivní kavárně s velmi tolerantní atmosférou pro ochutnávání nejrůznějších pivních stylů. Tlačenice u baru nikomu nevadila, protože k takovýmto podnikům v hlavním městě Belgii neodmyslitelně patří.

Velice pestrý program v kombinaci s pečlivě přípravou degustací dělá z belgické soutěže silný zážitek spojený s konkrétním místem. Je radost se jí zúčastnit.

Pavel Borowiec