matuškovi

ANKETA: České čepované pivo nikdy nepiješ sám

Řadu věcí jsme u nás zvyklí brát jako samozřejmost a jejich hodnotu si uvědomíme až díky události, která zpravidla proběhne v zahraničí. V loňském roce takováto situace nastala ve spojení s prodejem Plzeňského Prazdroje. Šlo o tak vysokou částku, že se nad celou transakcí nejrůznějším způsobem zamýšlela podstatná část společnosti.

Málokdo si však položil otázku, díky čemu došlo na nečekaně vysokou nabídku od společnosti Asahi. Lze najít celou řadu faktorů, ale jeden z nich bychom si měli uvědomit z pohledu celého českého pivovarnictví.

Pokud by se celá historie Plzeňského Prazdroje nespojovala s čepováním tohoto piva originální metodou, k loňskému prodeji by s velkou pravděpodobností nedošlo. Pro země, kde pivo nepatří k tradičním nápojům nebo nemá vysokou pivní kulturu, zůstává typický prodej v lahvové formě. Čepované zde najdete také. Ale budete za něj utrácet několikanásobek naší tradiční ceny, pokud nemá výtoč a není správně ošetřené?

Tradice piva na čepu

Z pivních velmocí se k lahvovému pivu hlásí Belgie. Skleněná lahev zde totiž slouží jako součást výrobního procesu a hraje nezastupitelný význam při dokvašování piva. Nejlepší belgická piva proto v sudu nekoupíte. Hledání důvodů, proč je trh v USA, ale také v Mexiku nebo Kanadě postaven především na lahvích a plechovkách, je složitější, ale čepování piva v těchto zemích nehraje takovou roli jako u nás, v Bavorsku, dalších částech Německa, Anglii nebo také v Irsku, Rakousku a v Nizozemsku. První tři země můžeme prohlásit za kolébky čepovaného piva, další tři jim zdatně sekundují. Anglie zachovala tradiční přístup k nalévání piva do sklenice v podobě ručního pumpování pípou v podobě páky. Cask ale ani jinak čepovat nelze, pokud chceme zachovat jeho chuťový charakter i způsob servírování bez vysoké pěny. V Bavorsku nebo na dalších místech v Německu s mimořádně vysokou pivní kulturou (Kolín nad Rýnem, Düsseldorf) se zachovává stáčení piva do sklenice nebo kameninového džbánku přímo z transportního sudu. Bayrischer Anstich se stal symbolem zahájení jakéhokoli pivního festivalu. Nic na tom nemění skutečnost, že komercionalizace pomalu, ale jistě vede k tomu, že se používá KEG obložený dřevem nebo v lepším případě se do sudu místo vysmolení vloží fólie z umělé hmoty. Od bavorského sládka se mimo jiné požaduje, aby zajistil, že při tomto způsobu čepování bude mít pivo optimální říz, aniž by se používala tlačná média. Ta jsou naopak typická pro čepování českého piva. Bylo by velmi prospěšné se vrátit do minulosti a rozkrýt, jak se historicky čepování našeho ležáku vyvíjelo a jak si tento způsob osvojovali v místech, kde vznikaly napodobeniny českého ležáku. Výčepní stolice na čepování piva se v Čechách objevují s nástupem průmyslové revoluce. Samozřejmě se stejně jako v Bavorsku používalo stáčení přímo ze sudů i skutečné točení kolem tak, aby došlo k vytlačení piva do sklenice. Důležitější než některé technické detaily zůstává skutečnost, že díky citlivému dosycení v pivnici dosáhneme potřebného řízu. Ten má osvěžující efekt a ležáku mimo jiné dává rozměr čerstvého a příjemného společenského nápoje. Tím se konzumace ve společnosti kvalitativně liší od pití piva doma, kde si jej člověk sám nalévá z lahve.

Pivo jako životní styl

Čepování českého piva představuje zážitek. Málokde na světě je však tak dostupný a mistrovsky zvládnutý jako v Čechách. Navíc stále zůstává v našich rukách. To však neznamená, že o něj nemůžeme přijít. Poměr prodeje v posledních letech již převážil ve prospěch lahvového piva. Pokud dojde v tomto roce z nejrůznějších důvodů na zavírání výčepů, hospod a restaurací, ztratí tento fenomén české pospolitosti své postavení. Pomalu a jistě se dostáváme do stejné situace, v jaké se ocitli milovníci anglického ale před založením hnutí CAMRA. Na rozdíl od nich však nehovoříme pouze o chuti a vůni piva, ale o našem životním stylu. O rozhovorech v pivnicích a rovnostářství všech, kteří usedli kolem jednoho stolu. O víkendových setkáních s dalšími majiteli chalup, na které se během týdne těšíte. O hospodu jako místo, kde se mnohdy vyřeší řada věcí, nebo pouze podaří zapomenout na starosti všedního dne. Proto časopis Pivo, Bier & Ale vyhlašuje kampaň s názvem České čepované pivo nikdy nepiješ sám.

Anketa:

  1. Čím vás přitahuje čepované pivo?
  2. Je pro vás v hospodě důležitější rozhovor s lidmi, nebo pití piva?
  3. Co by nejvíce prospělo zachování čepovaného piva v České republice?

 

Václav Berka – Plzeňský Prazdroj, a. s.

  1. Čepované pivo je úžasný nápoj, který v sobě snoubí mistrovství sládka a pana výčepního. Ne nadarmo naši předci říkali, že „sládek pivo vaří a hostinský ho dělá“. Když je pivo skvěle ošetřeno a štamgasti slastně pomlaskávají, blahořečí i sládka. Správný „Pan výčepní“ ví, jak dobře ošetřit pivo ve sklepě, jak zajistit jistotu pivních trubek a pivního skla. A když pak nastane ta symbióza, při které sládek uvaří skvělé pivo a „Pan výčepní“ ví, jak se k němu chovat, a svým umem při čepování a servírování ohromí hosta, tak to je přesně ta chvíle, kvůli které nedám na pivo dopustit. Správná česká hospoda, to je „Betlémská kaple, ve které se každý host stává tím, kým býval, nebo chtěl by být,“ jak napsal Bohumil Hrabal, a my se musíme snažit, aby tomu tak bylo.
  1. Pivo je společenský nápoj, který spojuje lidi a to je na něm krásné. Když přijde host do hospody a přisedne si k někomu cizímu u stolu, rozproudí se zpravidla za chvíli živá diskuze.Nutnou podmínkou je, že to pivo musí být výborné, protože když jednomu z nich pivo nechutná, změní buď značku, nebo hospodu a to rozhovor mezi nimi obvykle končí. Pokud ale pivo není kvalitní a jeho konzumace je pouhým doplňováním hladiny alkoholu, je zpravidla stejně kvalitní i ten rozhovor.
  2. Zachování čepovaného piva je hodně těžký úkol, a když to vezmu ze strany pivovarů, tak vidím cestu v rozšiřování portfolia piv takových, která lze koupit jen v hospodách, a podle možností v podpoře aktivit, které organizují samotné hospody. Z pohledu majitelů hospod – ti musejí mít takovou nabídku produktů (nápojů a jídla) a dalších aktivit, že před dveřmi jejich hospody se budou dělat dlouhé fronty. No a nakonec je řada na nás spotřebitelích, kteří do těchto hospod budeme chodit. Takže ruku na srdce, rezervy jsou všude kolem nás a milovníci skvělého čepovaného piva do hospody chodí nejen kvůli němu, ale i kvůli lidem, starým i novým přátelům, skvělému výčepnímu, který může být kamarádem i rádcem. Ale hlavně musí hospodou stále znít hrabalovské „Pane vrchní, panenkomarjá, co jste mi to přinesl v tom půllitru za krásu!“

 Adam Matuška – Pivovar Matuška, Broumy

  1. Čepované pivo mě baví v tom, že pokaždé může být načepováno jinak. Vždy záleží na zručnosti a umu pana výčepního, který může vyšperkovat a dokončit práci sládka, nebo ji naopak velmi poškodit. Samozřejmě mám rád pouze první případ. Čepování piva považuji za řemeslo a velmi si vážím lidí, kteří ho ovládají – od skladování piva přes ošetření pivního vedení a výčepního zařízení až po samotné načepování s plynulou konverzací se štamgasty.
  2. Chutné a správně ošetřené pivo jde vždy ruku v ruce s příjemnou konverzací. Pivo je také velmi dobrým nástrojem pro seznamování. Toto obdivuji na Anglii, kde si povětšinou pro pivo musíte zajít na výčep. Pravděpodobnost, že se zapovídáte s novými lidmi „na cestě“ k výčepu či s panem výčepním při čekání na vaši pintu, je veliká.
  3. Větší zájem mladých lidí o tuto práci. Navazování na tradice a větší zodpovědnost k pivu. Za minipivovary mohu říct, že je dobře, kolik u nás vzniká nových „craftových“ barů. Ty však bohužel častěji kladou důraz na kvantitu než na kvalitu. Řada pivních barů se předhání v počtu kohoutů, ale přitom zapomínají na péči o pivo samotné, ať už jde o znalosti různých pivních stylů, čepování do správného skla či samotnou práci s pivem. Jsem přitom přesvědčený, že pokud o toto řemeslo máte zájem a provádíte ho co nejzodpovědněji a nejkvalitněji,můžete být ve společnosti velmi respektovanou osobou.

 Stanislav Bernard – Rodinný pivovar Bernard, Humpolec

  1. Čepované pivo má pro mne několik rovin. Vedle vůně a chutě čepovaného piva je to především atmosféra místa,kam si na něj zajdu, ať je to s rodinou či přáteli nebo po sportu. V restauraci či hospodě mám možnost se na chvilku zastavit, promluvit si s ostatními, pokecat… Česká hospoda je fenomén, a přestože se mnoho věcí mění s dobou,věřím, že nezanikne.
  2. Oboje je samozřejmě důležité, ale jaké by bylo pití piva, kdybychom kolem sebe neměli přátele, ty, co máme rádi? Pivo si samozřejmě dokážu dát i sám, ale prožít chvíle a emoce v kontaktu s ostatními je přece nenahraditelné.
  3. Při zavedení EET se sice daň snížila na 15 procent, ale větší snížení by pomohlo vrátit více lidí do restaurací, jistě by to znamenalo i více pracovních míst. Gastro provozovnám by velmi pomohl i návrat spotřební daně do výše z roku 2009. V roce 2010 totiž došlo k „dočasnému“ zvýšení sazeb spotřebních daní, u piva to bylo o 33 procent. Zařídil to Eduard Janota v úřednické vládě Jana Fischera se slibem, že je to pouze na období překlenutí krize. Dnes v době konjuktury se ovšem nic nezměnilo.

Petr Kaluža – Primátor Náchod

  1. Správně ošetřené a umně načepované pivo je prožitek estetický, senzorický a společenský.
  2. Kvalitní chvilku lze zažít o samotě s výborným pivem anebo s výbornými lidmi bez piva. Pakliže dojde ke spojení výborného piva a společnosti, je úspěch zaručen. Co z toho má přednost? Těžká otázka, ideální je pokusit se to spojit.
  3. Prospělo by uvědomit si, že několik posledních stovek let hospoda (a její pevná součást – čepované pivo) vytvářela, formovala a ovlivňovala naši společnost, kulturu a dějiny. Že vůči tomuto odkazu máme jistou odpovědnost. A taky je v hospodě neporovnatelně větší legrace, než může nabídnout zírání na obrazovku televize či displej telefonu.

Kompletní anketu najdete v našem časopisu č. 65!