Přečtěte si

V této rubrice vám přinášíme zajímavé články a zajímavosti týkající se aktuálního dění okolo piva.

 

Sbíráme pivní účtenky

V 62. čísle tohoto časopisu jsme si naznačili, že v minulosti se k zápisu konzumace v hospodách a restauracích mnohdy používaly zdrsněné hrany porcelánových tácků. K tomu už se ale vracet nebudeme, a naopak se vydáme do světa klasických konzumačních lístků, tedy papírových účtenek.

Zatímco historii vzniku dosud popisovaných pivních suvenýrů máme jakžtakž zmapovanou, v případě účtenek jsme na tom podstatně hůř. Ve sbírkách našich předních sběratelů sice nalezneme i velmi staré exempláře, jejich přesná datace je ovšem hodně problematická. Zaměříme-li se na tuzemsko, tak k našim nejstarším pivním účtenkám nepochybně patří účtenka bývalého Měšť o pivovaru v Litoměřicíc  mi v Teplicích v h, tištěná bratry WillnerovýanskéhČechách, na níž nalezneme obdobný motiv, jaký táž tiskárna v r. 1891 použila na svém reklamním letáku. Bylo to v době, kdy již u nás převládala strojní výroba papíru nad ruční, který tak oproti dřívějšku velmi zlevnil a mohl se stát běžným materiálem a účtenky z něho vyrobené běžnou tiskovinou.

s4 s3 s2 s1

Nejen konzumační lístek, ale i reklamní

I když měly účtenky sloužit hlavně k záznamu konzumace, leckterý pivovar je současně vnímal také jako prostředek reklamy a snažil se toho náležitě využít. Na nejstarších účtenkách proto často nechyběla sličná šenkýřka, spokojený mnich či doprovodný text opěvující blahodárné účinky právě popíjeného piva, to vše s cílem zlákat k opětovné konzumaci. Některé motivy dokonce oslovily natolik, že je používalo hned několik pivovarů současně, ba co víc, na účtenkách je nalezneme i dnes.

Zatímco většina našich historických účtenek vypadala velmi zdobně, účtenky z období reálného socialismu byly podstatně prostší. Ale není se čemu divit. Státem řízené hospodářství pivovarům prostřednictvím tzv. rajonizace zajišťovalo automatický odbyt a k nějakému snažení tedy nebyl důvod. Ke změně k lepšímu došlo až začátkem 90. let, kdy situaci napravily nejen novější tiskové metody a stroje, ale hlavně tržní prostředí. To už je ovšem nedávná minulost, a vlastně i současnost, kterou zažíváme téměř pokaždé, když někam zajdeme tzv. na jedno.

Jak je sbírat a skladovat

Shánění nových účtenek je velmi jednoduché – stačí obcházet různá pohostinská zařízení a budou vám přibývat jedna za druhou. Někde už sice jejich roli plní registrační pokladny, z kterých vám před zaplacením obsluha vytiskne cosi černobílého, co se po nějaké době stane nečitelným, jak ale můžete na přiložených obrázcích vidět, i v takovém případě má klasická účtenka smysl.

Dalším způsobem rozšiřování sbírky je výměna s jinými sběrateli, pro starší (příp. zahraniční) kusy pak můžete zkusit zajít na nějakou burzu pivních suvenýrů, kde účtenky bývají také často k vidění. Než tak ale učiníte, zkuste se podívat do katalogů, abyste měli představu, co vlastně shánět. Některé účtenky se totiž liší skutečně jen drobnostmi, o nichž ovšem musíte vědět.

Marek Kamlar

Více v aktuálním 69. vydání PBA

Velký den kamenického pivovaru

Průmyslový pivovar v Kamenici nad Lipou nahradil ten původní, umístěný ještě v renesančních prostorách, roku 1861. Jeho stavba tehdy trvala 18 měsíců. Současná rekonstrukce téměř celá proběhla během jednoho kalendářního roku.

Málokdo si dokáže představit, nakolik obtížný úkol představuje dokončení pivovaru s plánovanou kapacitou 30 000 hektolitrů, jestliže je určeno naprosto konkrétní datum. 28. říjen 2017 díky tomu vstoupí nejenom do historie malého městečka na pomezí Vysočiny a Jihočeského kraje, ale přidá další výraznou kapitolu nezávislému českému pivovarnictví. Obnova Pivovaru v Kamenici nad Lipou stála zatím zhruba 120 miliónů Kč.

IMG_0548 IMG_0558

Milan Houška oznámil termín otevření pivovaru v Kamenici nad Lipou zhruba před půl rokem. Jen málokdo ze stovek lidí, kteří na slavnost přišli, tušil, jak velké úsilí musel spolu se svým týmem vynaložit, aby bylo datum dodrženo. Obdivuhodné je, že si nic neulehčil, naopak. Když se během rekonstrukce přízemí hlavní budovy v prostoru varny zjistilo, že se původní podlaha z 19. století nachází zhruba o metr níž, nechal odstranit všechno, co se během takřka sto padesáti let navezlo. Původní projekt s takovou úpravou nepočítal. Na původní vizualizaci díky tomu zmizelo sedm schodů, které měly oddělovat dlažbu na prostranství před varnou od vstupu do jejích prostor. Nyní však přirozeným způsobem navazuje na plochu pivovarského dvora, jak to původně zamýšleli naši předkové. Zásadní změnu to přineslo i z hlediska již zpracovaného projektu varny. Společnost Destila jej musela přizpůsobit novým okolnostem.

IMG_0606IMG_0564

Ještě složitější situace nastala ve sklepeních pivovaru. Pod betonem se však objevily staré kamenné podlahy. Všechny se podařilo odkrýt, jednotlivé kamenné desky vyjmout a opět je položit očištěné na sníženou podlahu. I v tomto případě se ale měnil původní projekt. Díky snížení podlah dnes v ležáckém sklepě stojí také tanky s kapacitou 90 hektolitrů. Slavnostní otevření neohrozily desítky tun materiálu, takřka nekonečné množství nevhodné omítky na zdech, ani z pohledu historie zajímavé rozkrytí základů varny původního pivovaru ze 17. století. Byla to překvapivě instalace a spuštění parního generátoru. Nakonec jej zvládla společnost 3+K Kraus, která v areálu pivovaru na jaře postavila malou experimentální varnu a nyní se zabývala jinými úkoly.

IMG_1055 IMG_0577

Nyní tedy budou v jednom areálu vedle sebe existovat dvě pivovarské technologie. Již osvědčený experimentální pivovar s varnou o objemu 500 l, kde Robert Franěk vaří speciální piva, je v bývalé pivovarské lednici a minipivovarem zůstane i nadále. Ve velkém pivovaru, jehož uvedení do provozu bylo oslavováno právě 28. října, je určen na vaření spodně kvašených piv na varně o objemu 30 hl, což znamená, že za nějaký čas překoná roční výstav 10 000 hl, představující hranici pro minipivovary, a stane se dalším pivovarem regionálního dosahu na Vysočině.

IMG_0926 IMG_1057

Vrchní sládek Pivovaru Kamenice nad Lipou Robert Franěk se na slavnostní otevření připravil velmi důkladně a uvařil 360 hektolitrů piva. Pětici spodně kvašených piv od světlého výčepního až po jantarový bock doplnilo pšeničné pivo a imperiální stout. Tentokrát výjimečně nechyběla ani privátní značka Bob a Dave, kterou pivovar vaří výhradně pro Krkonošskou hospůdku v Praze.

 

IMG_0637 IMG_0641 IMG_0938 IMG_1004

V Kamenici nad Lipou se spolu se otevřela také pivovarská pivnice. Je umístěná v prostoru původní varny, doložené již v polovině 17. století. Některé stavební prvky, jako oblouky ve zdech, jsou původní a interiéru dodávají působivou autenticitu. O to, aby se i stoly plnily jen tím nejlepším jídlem, se stará šéfkuchař Roman Dolejš, jehož hlavní specialitou je francouzská kuchyně. V Kamenici ji hodlá spojit s místním pivem tak, aby se dobře doplňovaly. Ukázku svého umění předvedl již na otevření pivovaru, kde návštěvníci mohli ocenit grilované steaky, pivní guláš, pečené koleno nebo bramboráky. První gastronomickou událostí po otevření pivnice pro veřejnost je svatomartinské menu.

IMG_1038 IMG_1421 IMG_1494 IMG_1537

Vzácným hostem byl vnuk zakladatele pivovaru Rudolf baron Geymüller, který přijel i se dvěma syny. On sám se na zámku sousedícím s pivovarem narodil. Dnes se věnuje především vínu, ale když se dozvěděl, že pivovar bude znovu uveden do provozu, začal mu držet palce. Svou řeč na otevření dokonce zahájil českými slovy a pravil, že přestavbou zde vznikl opravdový klenot. Také starosta Kamenice Ivan Pfaur ocenil změnu, jaké se dočkaly dříve žalostně udržované sklady ovoce a zeleniny. Poté, co novou varnu požehnal kněz Václav Šika, už začala zábava přod pódiem na pivovarském dvoře. I přes nevypočitatelné počasí a překvapivé přepršky se našlo dost milovníků piva, jídla a zábavy, aby se prostory pivovaru zcela zaplnily. V mnoha případech dorazily i tři generace jedné rodiny. Někdo si zatancoval při dechovce nebo poslechl velmi nadějné místní hudební naděje, závěr programu potom již renomované místní skupině Brutální Jahoda, Hraní při této příležitosti kluci vnímají jako velkou čest: „Nejen že tak děláme radost lidem naší muzikou, což je pro nás všeobecně to nejpodstatnější, a zadruhé jsme si právě v pivovaru, kde bylo hodně informací a fotek z jeho dlouhé a bohaté historie, uvědomili, že se i my právě stáváme její součástí. Kdoví, třeba jednoho dne za mnoho let se bude někdo koukat na fotky z otevření Kamenického pivovaru 2017 a bude to historie zase pro něj.“

IMG_1376 IMG_0986

Michal Rouč ředitelem Krušovic!

Ředitel a vrchní sládek pivovaru ve Velkém Březně Michal Rouč střídá své působiště. Uspěl ve výběrovém řízení a od 1. října 2017 se stává ředitelem Královského pivovaru Krušovice. Jeho předchůdcem ve funkci byl Igor Mandryš, který se vrátil na rodné Slovensko a rozhodl se pracovat mimo pivovarnictví.

Michal Rouč je členem České a moravské pivovarnické akademie.

Co se Michalu Roučovi na pivovaru Krušovice líbí, na co se těší a jaké budou jeho první kroky v nové funkci? „Krušovice jsou velký krásný pivovar, který vaří výborné pivo. Těším se na celý tým a na nové výzvy, které mě čekají. Nejdůležitější na začátku pro mě bude celý pivovar pořádně poznat a nastavit ten správný směr, kterým se bude vývoj pivovaru dále ubírat,“ uvedl Michal Rouč.

Michal_Rouč

 

Michal Rouč v pivovarnictví pracuje celý svůj profesní život. Už v době vysokoškolských studií zpracovával diplomovou práci, týkající se značky Zlatopramen. Po ukončení VŠ v roce 2008 pak nastoupil jako specialista výroby do Drinks Union, a.s. Od roku 2009 působil jako sládek pivovarů Krásné a Velké Březno a postupně převzal zodpovědnost za kvalitu a technologie v obou pivovarech. V roce 2014 se stal ředitelem a vrchním sládkem pivovaru Velké Březno, kde se úspěšně podílel na optimalizaci výroby a s tím souvisejícím navýšením kapacity pivovaru. V posledních letech stál v pivovaru Velké Březno u většiny investičních projektů. Tím posledním a současně jedním z nejvýznamnějších je stavba distribučního centra přímo v areálu pivovaru, které se otevřelo před několika dny.

Královský pivovar Krušovice patří společnosti HEINEKEN Česká republika, která kromě Krušovic v České republice vlastní pivovary Velké Březno v severních Čechách a Starobrno na jižní Moravě.  Do té doby, než bude oznámený nový ředitel velkobřezeňského pivovaru, bude pivovar dočasně řídit výrobní ředitel HEINEKENu Milan Schramm.

 

TZ Heineken

Pivovar Zhůřák slavil

Čtyři roky existence a padesátku různých piv má za sebou Pivovar Zhůřák. Jeho majitel a sládek Chris Baerwaldt pro něj zvolil místo velmi vzdálené od jeho rodného Illionois v USA, okraj západočeské vesničky Zhůř, vzdálené asi 20 km od Plzně.   

Svůj pivovar Chris Baerwaldt pojmenoval podle domovské adresy, i když pro něj byla tehdy ještě nevyslovitelná. Když se tomu někdo podivil, jen krčil rameny: „No a co, aspoň z toho mají lidi legraci.“

Malá velká Zhůř

Za čtyři roky se ale změnilo hodně. Malinká Zhůř se svou padesátkou obyvatel a ve Wikipedii uvedenou jedinou zajímavostí, památným stromem Zhůřským křemelákem, získala nový rozměr. Chrisova piva ve stylu amerického craftu, vařená autentickým způsobem, nenápadně, ale jistě vystoupala mezi českou pivovarnickou špičku. O Zhůřáku se mluví v Praze, Plzni i v Brně, jeho piva vyhrávají ceny, a na festivalech se okamžitě stávají středem pozornosti. Chris jako první zahraniční sládek získal Výroční cenu České a moravské akademie a stal se tak vedle věhlasného vídeňského restauratéra Karla Kolarika teprve druhým členem této instituce, který se narodil v zahraničí.

Nekončící příběh

Když Zhůřák oficiálně zahajoval výrobu, měl Chris ve svém pivovaru postaveném na rozlehlé zahradě u domu, jen to nejskromnější vybavení: 250litrovou varnu, tři 500litrové CK tanky, mlýnek na slad, malou chladničku a asi 30 sudů.

„To byl jen nutný základ,“ vzpomíná Chris, „k němu jsem pomalu pořizoval další vybavení, abych mohl vařit efektivněji a maximálně využil kapacitu pivovaru. Když se k tomu teď vracím, myslím, že další vybavení pivovaru přicházelo zhruba v následujícím pořadí: myčka sudů, další sudy, velká lednička, další sudy, dva 500litrové ležácké tanky, zase sudy a další sudy.“

Budování stále neskončilo. Nyní se Chris zabývá tím, jak zvětšit prostor skladu na obilí a způsobu, jak snadněji dostat rozdrcené zrní do varny.

Marcela Titzlová

Více v aktuálním čísle časopisu!

Pozvánka na Brussels Beer Challenge 2017

Přátelé, dovolujeme si vás pozvat na Brussels Beer Challenge 2017, který se bude konat v říjnu tohoto roku. Jedná se o mezinárodní soutěž, ve které změří sládci všech přihlášených pivovarů světa své umění v jednotlivých kategoriích, členěných podle typu, stylů, původu atd. V tomto roce bude 85 mezinárodních porotců posuzovat více než 1 200 vzorků piv. Vítězové si odnesou zlaté, stříbrné a bronzové medaile. Sluší se dodat, že opakovaně na této soutěži je úspěšný například pivovar Primátor se svým Weizenbierem (vloni stříbrná medaile, předloni zlatá medaile).
Více informací o soutěži najdete zde:
http://www.brusselsbeerchallenge.com/en/home-en/
Hlásit se můžete zde:
http://registration.brusselsbeerchallenge.com/index.php…

Důležitá data:

10th July 2017
Entries – www.brusselsbeerchallenge.com

From 28th August to 06th October 2017
Sample receipt

Rate: until 1st September 2017
Benefit rate: 160€ / sample

RATE: after 1st September 2017
170€ / sample

2nd October 2017
Closing date for entries

From Saturday 28th to Monday 30th October 2017
Brussels Beer Challenge in Namur

Monday 20th November 2017 at 11:00 am
Announcement of the winners open to the trade and the public at Horeca Expo Gent

Příběhy tisíce a jedné chuti piva

Tvář pivovaru tvoří zpravidla majitel nebo sládek. V oboru pivovarnictví však působí i řada dalších odborníků, jejichž identita zůstává milovníkům piva nebo i konkrétní značky skrytá. Navzdory tomu, že každému návštěvníkovi výčepu nebo pivnice by mohli sdělit nečekané množství informací.

Žádný větší pivovar se dnes totiž neobejde bez profesionálů, kteří prošli náročným školením pro rozpoznání vůní a chutí, které do piva patří nebo nepatří. Končí závěrečnou zkouškou – pokud v  ní neuspějete, ztrácíte možnost rozhodovat o  jednotlivých krocích při výrobě piva nebo se zúčastnit hodnocení piva po stočení. Když splníte podmínky, získáte nejenom novou odbornost, ale také kus pivovarské cti. K ní totiž neodmyslitelně patří, jestli skutečně rozeznáte správně uvařené pivo od průměrného nebo špatného.

Degustátora určí test

Pokud začnete pracovat v Pivovaru Velké Popovice a máte ambice uplatnit se ve výrobě piva, čeká vás pravděpodobně dříve nebo později test degustačních schopností. Má tři úrovně. Základní, pokročilou a validovanou. Předchází mu praktické školení, kdy máte příležitost seznámit se se způsobem hodnocení, a  především dostanete deset vzorků s příchutěmi, které od určitého množství do piva nepatří. Tato skutečnost se však může měnit podle jednotlivých stylů. V tomto případě jde především o český ležák. Pokud někdo nemá vůbec žádnou zkušenost, zažije řadu překvapení. Většina vzorků se například posuzuje především čichem a napití není tolik potřeba. Čím podrobněji poznáváte cizí vůně, tím více se dozvíte naopak o  přirozených, které k pivu patří. Testovací vzorek vznikne tak, že se do piva rozmíchají látky, které si pivovar koupí z certifikované laboratoře. V  tomto případě jde o anglickou firmu FlavorActiV. Dodá je v kapslích, jaké se používají na léky, s tím, že každá příchuť a aroma s ní spojené mají originální barevné odlišení. Součástí balení je i velmi přesná definice. Školení nepředstavuje levnou záležitost, protože cena jedné kapsle se pohybuje okolo 250 Kč. Pokud chcete splnit podmínky základní- ho testu, musíte správně určit alespoň 8 z 10 vzorků, v pokročilém testu vás čeká 28 vzorků a  úspěch zaručuje 20 úspěšně označených vzorků. Test probíhá ve speciálně upravené laboratoři (degustační místnosti), kde každý z degustátorů má vlastní stůl. Vzorky se hodnotí anonymně, což znamená, že je dostanete s jinými čísly, než mají v protokolu.

Pavel Borowiec

 

Více v aktuálním čísle časopisu…

 

Pivovar jako originál

Společnost Destila patří k největším výrobcům pivovarů v České republice. Zařízení této značky najdeme nejen v Úněticích, ale také ve francouzském Carcassonnu, finském Lahti, ruském Krasnojarsku nebo škole Enilbio ve francouzském městě Poligny. Výbornou pověst si vytvořila v Petrohradu, kde během posledních deseti let realizovala 16 zakázek od minipivovarů až po průmyslový pivovar Sverdlovo s výstavem 30 000 hektolitrů. V současnosti se připravuje na stavbu varny i ležáckého sklepa Pivovaru Kamenice nad Lipou. U nás i ve světě se v současnosti vaří pivo ve více než sedmdesáti pivovarech Destila. Na naše otázky odpovídá Tomáš Hořava, jednatel společnosti Destila.

 Ve společnosti Destila, s. r. o., jste od začátku tohoto roku jako jednatel. Jediným společníkem zůstává firma vašeho otce Jiřího Hořavy. Lze říci, že se původně družstvo změnilo v rodinnou firmu?

Ano, o DESTILE se dá říci, že je v současné době rodinným podnikem, jelikož se na jeho vlastnictví a řízení podílejí dva členové jedné rodiny. Naším záměrem je i nadále zachovat vlastnictví a kontrolu podniku v rukou rodiny a pokračovat v tradičním výrobním programu spojeném s pivovarnictvím.

Jaké zakázky v posledních dvou letech považujete za zásadní?

Za velice významné považuji, že se nám i nadále daří exportovat naše zařízení do Ruska, kam jsme v posledních dvou letech dodali osm pivovarů, a další čtyři se rozšířily o další technologii. Významnou zakázkou pro nás byl pivovar Sverdlovo v Petrohradě. Dále bych uvedl například pivovar v ruském městě Barnaul, kam jsme v roce 2016 dodali kompletní technologii pivovaru se čtyřnádobovou varnou o objemu jedné várky 30 hl. V posledním roce se významně zvýšil podíl dodávek do Francie, kam letos instalujeme rovněž kompletní pivovar s varnou 30 hl. Ve Francii jsme v minulém roce spustili školní pivovar. A to je další věc, na kterou jsme pyšní. DESTILA se podílí na vzdělávání pracovníků v oboru pivovarnictví dodávkou minipivovarů pro akademické instituce. V této oblasti dlouhodobě spolupracujeme s Agronomickou fakultou  Mendelovy univerzity v Brně, kam jsme dodávali mikropivovar.

V  letošním roce jste získali příležitost postavit pivovar v Kamenici nad Lipou. Můžete ji charakterizovat?

V tuzemsku se jedná o nejvýznamnější projekt v oblasti malých průmyslových pivovarů. V tomto nádherném prostředí o jehož, dle mého názoru, perfektní rekonstrukci se zasloužil současný majitel, bude pracovat naše čtyřnádobová varna v  nerezovém provedení pro var 30 hl. Dále zde bude umístěna technologie výroby jak klasická, tak i CK tanky. Zdárné zvládnutí tohoto projektu bude pro naši firmu jednou z  nejlepších tuzemských referencí.

Jaké novinky představíte na veletrhu drinktec 2017?

Účast na veletrhu drinktec je pro nás každoročně jednou z nejdůležitějších marketingových akcí. Naše společnost pracuje v současné době na několika novinkách, které bychom v brzké době chtěli uvést na trh. Nechal bych to však zatím jako překvapení.

 

Celý rozhovor najdete v aktuálním 67. vydání našeho časopisu!

Teplický Monopol: Znovuobjevená noblesa

Slovo monopol znamená výhradní právo rozhodovat a jednat. Teplický pivovar Monopol má výhradní právo na hrdost za způsob, jakým dokázal oživit jednu z nejpozoruhodnějších budov ve městě. Sládkovi, v tomto případě paní sládkové Martině Valterové, se od varny nabízí zřejmě nejkrásnější výhled ze všech našich pivovarů. A kromě toho vidí i na kapesní pekárničku, díky níž může zdejší restaurace hostům k domácím pivům nabízet i domácí chléb nebo bulky na hamburgery, ale také prvotřídní zákusky. Zdejší větrník loni zvítězil v soutěži Regionální potravina Ústeckého kraje.

Pivovar a hotel Monopol má sice za sebou teprve dvouletou historii, ale budova sama na hlavní teplické třídě už pamatuje mnohé. Nejprve si zde manželé Proškovi otevřeli klasickou hospodu. Na jejím místě potom nový majitel dostal nápad zřídit atrakci velkého světa, varieté, které nazval Zum Schwan, U labutě. Kabaret s hudbou, tancem, ale i s takovými cirkusovými prvky, jako byla drezúra tuleňů, vyžadoval odpovídající prostředí. Honosný sál s galerií a štukovým stropem nabízel zábavu hostům i  ze zahraničí a  ve druhé polovině 19. století se stal nejvyhledávanějším podnikem nejen v Teplicích, ale i v širokém okolí. O jeho elegantní a vzrušující atmosféře vypovídají dochované historické fotografie.

Od tržnice k hotelu

Současná majitelka Gabriela Schönbauerová znala dům na hlavní třídě už jako dítě, ale zato ve zcela jiné podobě. Hlavní sál byl využíván jako krytá tržnice s prodejem lahůdkových potravin, rybárnou, zeleninou a na balkoně byla kavárna, kde se hosté mohli bavit pohledem na nákupní rej pod nimi. Malá Gábinka sem do Monopolu, jak se dům tedy nazýval, občas chodila s maminkou na nákupy, ale vzpomínky na tyto časy jí utkvěly v paměti už jen velmi mlhavé. „Zato si velmi dobře pamatuji, jak dům vypadal, když jsme se ho rozhodli s man- želem v roce 2007 koupit, především na podnět mého otce,“ říká Gabriela Schönbauerová. „Velký sál byl rozdělen sádrokartonovými příčkami na spoustu malých obchůdků, štukový strop byl zakrytý a na galerii si majitel domu zřídil zastavárnu. Zaplňovaly ji krámy a různá veteš, místo pultu byl jen závěs, za kterým měl majitel pokladničku s penězi.“ I pohled z ulice nebyl nijak lákavý, protože prostor dnešní kavárny okupoval vietnamský obchod s potravinami, vedle něj byl druhý s oblečením. A do domu vedla želená, oranžovou barvou natřená vrata. Schönbauerovi se přesto rozhodli dávný teplický skvost zachránit, ačkoliv neměli zatím jasnou představu, jak dům využít: „Dostávali jsme různé návrhy, třeba vestavět do sálu nové patro a rozdělit je na jednotlivé byty, ale to se nám nelíbilo. Dům zůstával stále prázdný. Až po pěti letech se naskytla možnost otevřít zde restauraci s  minipivovarem. My už jsme měli v Teplicích jiné tři restaurace, tak to pro nás nebyla úplná novinka, ale s vařením piva ani s  hotelovými službami, které jsme se rozhodli nabídnout také, jsme zkušenosti neměli absolutně žádné. Začali jsme po celých Čechách hledat inspiraci a shromažďovat informace a podněty, které by se nám v budoucnu mohly hodit, od ochutnávání piv po hledání vzorového podniku.“ Dvě restaurace manžele Schönbauerovy zaujaly nejvíce: karlovarský Becherplatz a  pražská restaurace Bruxx.cz.

Marcela Titzlová

Celý článek o tomto zajímavém pivovaru si přečtěte v aktuálním vydání PBA

Zrozen z ohně, zušlechtěn chladem

Vaření piva se stejně jako jeho čepování tradičně spojuje s ušlechtilými materiály. Měděné povrchy varny, nerezová ocel, naprosto průsvitné sklo nebo v současnosti také čedič. V řadě českých pivovarů jej najdeme stále častěji, protože nedaleko Mariánských Lázní sídlí celosvětově největší výrobce dlaždic a soklů pro zatěžované podlahy. Mají nejenom vynikající vlastnosti, ale každá dlaždice působí z estetického hlediska jako originál.

Tajemství výjimečných vlastností čediče spočívá v jeho zušlechtění. Po tisíciletí se používal jako běžný stavební materiál, u něhož není podstatné, že se na povrch dostal sopečnou erupcí. Pokud jej však znovu roztavíte, vznikne opět žhnoucí magma. Můžete je nejenom odlévat, ale následně řízeným ochlazováním proměnit v mimořádně odolný výrobek.

Žhavá záležitost

Vstoupíte-li do výrobní haly společnosti Eutit, chcete ji srovnávat se slévárnou oceli nebo sklářskou hutí. Podobnost není zdánlivá, ale s odstupem času pochopíte, že jde o jedinečnou záležitost, která spojuje klasickou průmyslovou výrobu s velkou řemeslnou dílnou. Předurčuje ji k tomu dvojice pecí, kde se taví rozdrcený šedivý čedič z lomu Slapany nedaleko Chebu. Větší pec doplňují zařízení s formami z kovu pro odlévání sériových výrobků. Z menší pece lze odebírat roztavenou hmotu o teplotě 1300 °C i pro formy z písku. Značka Eutit díky tomu nabízí sortiment 23 000 různých produktů s tím, že dokáže vyrobit i kusy podle přesně podle zadání zákazníka. Formy mají nejrůznější tvary od jednoduchých čtvercových nebo obdélníkovitých v jedné rovině přes sokly v tvaru ležatého písmene L až po válcovité formy na potrubí. Z hlediska vlastností má zásadní význam otěruvzdornost, která určuje délku životnosti. Rozhodující je i povrch dlaždice. Ten může být naprosto hladký, nebo naopak opatřený vroubky proti uklouznutí. Rozdíl v povrchu určuje i typ formy. Písková forma zanechává v odlitku svoji strukturu, kovová nikoli. Výroba v menší peci stojí pouze na lidské práci. Používá se při ní fanka, malá nádoba na tyči, kterou se odebírá žhavý roztavený čedič z pece a přelije do připravené formy. Potom se odlitek na horním okraji ručně zarovná. U velké pece probíhá zarovnání automaticky, na posuvném karuselu ji zvládne stroj.

Kde se rodí výjimečnost

Odlitek se přemístí do dlouhé chladicí pece. V ní se pohybuje deset až dvacet hodin s tím, že na začátku je stále ještě zahříván, ale s postupem času nastává jeho řízené ochlazování. Oproti běžné čedičové hornině získává řadu nových vlastností, které jej předurčují pro použití ve výrobních prostorách. Volba mezi dlaždicí z čediče a keramickou díky tomu zůstává pragmatickou záležitostí. Pro čedič hovoří jednoznačně vlastnosti. Jde především o vysokou životnost, která vyplývá z výborné otěruvzdornosti, vysoké chemické odolnosti a z nenasákavosti. Doplňuje ji navíc extrémní pevnost proti tlaku 3,5 tuny na cm2. Tím zdejší výrobky několikanásobně převyšuje běžné materiály. Navíc dlaždice Eutit splňují díky svým protiskluzovým vzorům normu DIN 51130, jsou ekologické a odpovídají veškerým hygienickým standardům.

Málokterá firma z České republiky se může pochlubit referencemi jako Eutit. Zhruba 60 % výrobků se vyváží do zahraničí. Jde o země jako Velká Británie, Německo, Itálie, Francie, USA, Austrálie, Jižní Korea, Rusko, Ukrajina, Indie, Japonsko nebo také Jižní Afrika. Podlahu varny si od ní pořídil světoznámý pivovar Sierra Nevada v americkém Mills River, speciální dráhu pro testování brzdných vlastností mají výrobky Eutitu dlážděnou firmy Harley-Davidson nebo Volvo.

Pavel Borowiec

Více najdete v aktuálním 67. vydání PBA

Jan Lumbert: Moje volba je nefiltrovaná 10°

Jan Lumbert, sládek únětického pivovaru, se narodil přímo v Úněticích. Když se učil v Měšťanu sladovníkem a sládkem, míjel každý den zavřený pivovar. Netušil, že jednou bude snít o tom, aby se v něm postavila nová varna. Dnes pro ni má jako sládek i vyhlédnuté místo v prostoru bývalé kotelny. Únětický pivovar by novou varnu potřeboval, málokde se vaří díky neustálé poptávce tak často.

Jak jste se dostal k vaření piva?

Jsem jeden z posledních lidí, kteří absolvovali učiliště při holešovickém pivovaru Měšťan. Jednalo se o obor sladovník, výroba piva a sladu. Nastoupil jsem roku 1994, teoretická část výuky se odehrávala na Střížkově, na praxi jsme chodili do Holešovic, probíhala v Měšťanu. Takže moje cesta byla krátká a snadná, zato volba úplně náhodná. Nikdo z rodiny pivovarský není.

Na co z té doby vzpomínáte?

V paměti mi utkvělo hlavně to ranní vstávání. Do pivovaru jsme chodili na šestou, protože velké pivovary běží nonstop. V té době ještě nebylo tak dobré dopravní spojení do Prahy jako dnes, a tak jsem musel vstávat ve čtyři ráno. Ale jinak si nejvíc pamatuji velikost celého tamějšího provozu a zařízení, na kterém se pivo vyrábělo – dnes už byste jeho část našli jen v pivovarském muzeu.

Jak probíhala praktická výuka?

Každý učeň začínal pomocnými úklidovými pracemi, jinak nás nenechali na nic podstatnějšího sáhnout. Až postupem času jsem se dobrovolně přihlásil jako brigádník, chodil dělat na sladovnu a spilku. Tím jsem získal náskok proti spolužákům, tak začala vznikat ,osvědčená‘ část žáků, kteří projevili opravdový zájem.

Je dobré se vyučit sladovníkem i pro sládka?

Určitě je výhodou, když člověk ví o tom, jaké pochody probíhají, než se slad vůbec dostane do pivovaru. Dnes v praxi tyhle znalosti využívám jen při kontrole surovin, protože v Úněticích jsme zaměření hlavně na pivo desítku a dvanáctku, kde jsou jasně dané mantinely a bereme tedy stále stejný sortiment sladů. Sládek Vláďa Černohorský tu zanechal kousek sebe v recepturách, kde měl už předem vybrané suroviny, a my se jeho odkazu držíme. Určitá možnost korekce je při výrobě speciálních piv, ale i ty se pravidelně opakují. Navíc se dá říct, že my jsme kvalitu sladu vyřešili volbou sladovny. Se spoluprací s panem Klusáčkem jsme naprosto spokojení. Můžeme se na ně spolehnout kdykoli, třeba předloni bylo tak špatné počasí, že bylo nutné míchat různé odrůdy, ale vše dopadlo dobře.

Pokračoval jste po učení v Měšťanu?

Ano, upsal jsem se tam na tři roky, protože mi díky tomu pivovar zaplatil část školného a já jsem měl na oplátku jistotu, že po škole budu mít kam nastoupit. Všechno ale dopadlo jinak, protože bohužel rok nato došlo na slučování výroby a Měšťan zavřeli.

Holešovice měly kontroverzní pověst i postavení. Místní to pivo milovali, ostatní nechtěli.

Pro mne osobně Měšťan rovná se underground. Byl to bezpochyby pivovar s nejuvolněnějšími mravy a řízením ve své době. Z piv mi v hlavě utkvěla Měšťan osmička a tmavá jedenáctka. Pro mne je rok, který jsem tam stihl odpracovat, spíš vzpomínkou. Prošel jsem celou výrobu od sladovny, kde jsem dělal pomocné práce na humnech. Na hvozd jsem se sice nedostal, ale poměrně dlouhou dobu jsem byl na spilce, ve sklepě, taky na přetlačných tancích. Jak postupně končila výroba, zůstala v pivovaru jen skupina lidí, která měla důvěru. Doprovázela tu úplně poslední várku až do konce, jak se za ní postupně zavírala jednotlivá oddělení pivovaru. Poslední týden jsem měl dohled na lahvárně.

Kam vás zavedla další cesta?

Část lidí z výroby tehdy odešla do Braníka, já šel s druhou částí do pivovaru na Smíchov. Tam mě trochu zaskočilo, že i když jsem měl za sebou celoroční praxi, zase jsem začínal úplně od začátku. Dostal do ruky kartáč a nastoupil na spilce jako káďomyč. Postupně jsem vyzkoušel ve Staropramenu i další činnosti. Byl to větší pivovar než Měšťan, a díky tomu byly i jednotlivé výrobní operace rozfázované mezi mnohem větší počet lidí, takže jsem si prošel veškeré práce na spilce, s kvasnicemi, pouštění piva do sklepa.

Vracíte se k těm zkušenostem?

Vyplatí se. Mladí kluci, kteří dnes jdou hned po škole rovnou do restauračních pivovárků, si toho asi nebudou nikdy dost vážit. Mají všechny rozhodovací pravomoci, nejsou jen pěšáci v poli, kteří plní dané pokyny. Když už jsem se vyšvihl na vyšší pozici, díky navýšení výroby, rozhodlo se o změně technologie a mně při jejím zavádění pomohlo, že jsem se s dodavateli trochu domluvil anglicky. Získal jsem tak určitý náskok, který mě přivedl až na pozici vařiče piva, kde jsem byl asi tři roky. Jenže tehdy došlo k jednomu zlomu, rozváděl jsem se s manželkou, která měla byt na Smíchově, a vrátil jsem se tam, kde jsem žil předtím. Do Únětic. A taková neskutečná náhoda – právě tu měli otvírat pivovar. Zeptal jsem se Štěpána a Lucky Tkadlecových, jestli nepotřebují někoho do výroby, a oni odpověděli, že sládka. Plácli jsme si už při první schůzce, takže zase mám blízko do práce.

Měl jste představu, co ta práce v nově otvíraném minipivovaru bude obnášet? 

Neměl, ale tehdy vše zastřešoval Vladimír Černohorský, tak jsem si tím hlavu nelámal. S Martinem Masáčkem jsme byli dva chasníci, kteří měli zkušenosti s technologií, Vladimír Černohorský dodal receptury a dal všemu prvotní impulz. My už se toho jen drželi a poměrně rychle se zaběhli, takže Vláďa sem jezdil už jen jednou týdně do sklepa na degustaci. Zhodnotili jsme pivo, jestli je vše v pořádku a nic nevybočuje, on poradil, když jsme si s něčím nevěděli rady.

Přibylo vás v pivovaru od počátku hodně?

15. května 2011 jsme vařili první várku, hned za sebou první dvě várky dvanáctky a desítky, tehdy jsme tu byli jen my dva plus Vláďa a další chlapík na stáčírně. Dnes nás je tu šest a sedmý se zaučuje. Dnes už je to malý průmyslový pivovar, kde je sice část procesů automatizovaná, ale i tak je za tím spousta ruční práce, která nabývá geometrickou řadou s tím, jak se zvyšuje výstav. Proto nás musí přibývat.

Jak vypadá ta automatizace, o které jste se zmínil?

Hlavní spočívá v míchadle, abychom se nemuseli ohánět vařečkou, a také máme regulaci teplot na varně. Vše ostatní je ale už čistě v naší režii včetně kontroly toho automatu, jestli se neporouchal, protože to se taky děje (smích). Přijdu se vším do kontaktu během celé výroby, vím, jak to vypadá, voní a chutná. To dnes v některých velkých pivovarech chybí a může to být na škodu pivům, co se tam vaří.

 

Pavel Borowiec

Více v aktuálním 67. vydání PBA

Tisková konference ČMSMP: BOOM MINIPIVOVARŮ STÁLE TRVÁ

Praha, 8. června 2017: Na dnešní tiskové konferenci Českomoravského svazu minipivovarů uvedl jeho prezident Jan Šuráň, že boom minipivovarů pokračuje. V současné chvíli je jich v České republice kolem 360, rostou tempem 10 % ročně a tvoří 1,5 % z celkové produkce piva. Co nejvíce minipivovarů představí svaz v pátek 16. června a v sobotu 17. června na Festivalu minipivovarů na Pražském hradě.

Festival je v České republice výjimečnou akcí, jedná se o degustační festival, kde nejde o to prodat a vypít co nejvíce piva. Představí se na něm 66 českých minipivovarů, od Chebu až po Ostravu a také 4 zahraniční. Ty budou v letos z Maďarska. Jelikož je pro Maďarsko účast na festivalu velmi prestižní záležitostí, bude se jeho zahájení účastnit také maďarský velvyslanec.

Kvůli bezpečnostní situaci ve světě, která je velmi komplikovaná, musí svaz zajistit ochranu, která bude 4x dražší než v minulých letech, jelikož musí zamezit vstupu do prostor Královské zahrady Pražského hradu, kde se festival koná. Ta bude také po dobu konání festivalu vyjmuta z prostor Hradu.

Minipivovary, které se akce zúčastní, jsou členové Českomoravského svazu minipivovarů a jsou velmi pečlivě vybírány. Představí se jak dlouholetí členové svazu, tak členové noví. Hlavním partnerem festivalu jsou Pacovské strojírny, a.s., které jsou významným dodavatelem minipivovarů v České republice, ale i po celém světě. „Pacovské strojírny podporují aktivně fungování festivalu i svazu, jelikož se jedná o nejlegitimnějšího zástupce minipivovarů v České republice,“ uvedl Martin Hájek člen představenstva Pacovských strojíren, který je zároveň od jara novým víceprezidentem Českomoravského svazu minipivovarů.

„Českomoravský svaz minipivovarů funguje šest let a letos se také koná šestý ročník festivalu. Od začátku fungování svazu jsme nevzali ani korunu z dotací či podpor. Naše filozofie je od začátku taková, že jsme chtěli prokázat životaschopnost svazu a teprve poté můžeme požadovat nějaké peníze na činnost. Festival minipivovarů na Pražském hradě je nekomerční záležitostí a v podstatě všechny jeho ročníky byly ztrátové, což dokazuje, že ekonomický výsledek není účelem. Tím je prezentace minipivovarů,“ říká Jan Šuráň, prezident Českomoravského svazu minipivovarů.

Vstupenky na akci můžete pořídit v předprodeji, jsou dostupné online na www.minipivo.cz. Počet návštěvníků je limitován místem a bezpečností Pražského hradu, takže vstupenek je připraveno na každý den 1250, z nichž 500 se bude prodávat přímo na místě. Cena zahrnuje katalog pivovarů, degustační sklenici a neomezenou degustaci. K degustaci bude připraveno 140 druhů piva 33 různých stylů z celé republiky. Celkově se zdarma vyčepuje přes 7 000 litrů piva, což představuje na 93 000 degustačních porcí po 0,75 dl. Na návštěvníka tak připadne 37 degustačních dávek. Festival proběhne v prostorách Královské zahrady Pražského hradu, na Střelecké cestě pod Královským letohrádkem, v pátek 16. června od 14 – 20 hodin a v sobotu 17. června od 12 – 20 hodin.

O Českomoravském svazu minipivovarů:

Českomoravský svaz minipivovarů byl založen 16. dubna 2011, a to 32 minipivovary, jako reakce na neustále rostoucí počet restauračních a produkčních minipivovarů. V současné době má 110 činných a 15 přispívajících členů. Českomoravský svaz minipivovarů slouží jako profesní organizace, která poskytuje poradenství, vzdělávací servis, školení a v neposlední řadě informační servis o vhodných zdrojích a surovinách pro výrobu piva.

Tisková konference Pražský hrad

Nový Zéland: Cesta k jezeru pivních divů

Pro pivní kulturu Nového Zélandu platí: čím drzejší, šílenější pivo, jeho název, etiketa a lahev, tím lépe. Protože kvalita je tu skoro samozřejmpstí. A je při tom vidět, že pivo tu vaří, čepují i pijí hlavně mladí.

Tři hodiny letu z Melbourne nás přenesly do jiného světa  –  místo letní výhně jen 13°C, vítr a déšť. Byli jsme tři kamarádi a před námi pár dnů objevování Severního ostrova, tamější přírody a pivovarů. Kolik jich navštívíme, jsme ovšem ponechali tak trochu náhodě.

Hlavní město pokusů a zlepšováků

Metropoli Nového Zélandu Wellington místní hrdě nazývají Craft Beer Capital, a tak jsme hned začali objevovat, proč.

Docela velký pivovar Garage Project s dvacetihektolitrovou varnou na mne udělal dost dobrý dojem. Jeho majitelé jsou odvážní kluci a vaří různé bláznivé pivní styly, často tak podivné, že stačí jedna várka a dost. Hospodu mají poblíž pivovaru a na obou místech ohromnou nabídku piv. Pro jednodušší výběr zdobí každou pípu ukázka piva v baňce či lahvi. Kromě toho nabízejí i velmi luxusní archivní piva, jako byl třeba tříletý barikovaný žitný ale, nebo pivo s příchutí umami. Jiné tu vaří s cornflakes, ananasem, okurkou nebo českými kvasnicemi. Co z toho překvapí nejvíc? (Zdravím do Bamberka!)

Efektně nasvícený Fork Brewing s maxisudem, z kterého dokola vybíhá 32 různě zdobených kohoutů s výbornými pivy, byl druhá vzrušující zastávka. Mají na čepu i deset piv hostujících a nechyběl hit letošního léta u protinožců, sour ale. Líbilo se mi, jak holky pečlivě vyčistily na noc pivní kohoutky,  speciální štětičkou i zevnitř každý zvlášť. Protože zavírali brzy, přemístili jsme se do sousedního baru, a tam před zavíračkou čínský barman každou pípu dokonce zafólioval, aby dovnitř nemohly mušky.  Zkrátka novozélandská pivní kultura mě v mnoha směrech nadchla. Degustační prkénka s pivními vzorky jsou samozřejmostí, ceny piva téměř stejné jako v Melbourne, možná o desetník levnější, ale chutě podstatně zajímavější, vyvážené a nápadité. Na rozdíl od Austrálie tu také bez protestů načepují piv do petky s sebou.

Později jsme ve Wellingtonu navštívili ještě pivovar Te Aro. Vedou ho dva kluci, kteří si na předměstí otevřeli obchod s potřebami a surovinami pro homebrewing. Pak sami začali vařit pivo, které bylo tak dobré, že jim město nabídlo uhradit stěhování jejich podniku do centra, aby turisté měli v Hlavním městě craft beeru o atrakci víc. Využili to, samozřejmě, a pokračují neúnavně v takových kouscích, jako je pivo s karí, které jsem jen očichal. Pivní bar HUSK byl spojený s pražírnou kávy a pivovarem CHoice Bros s varnou na 500 litrů. Skamarádil jsem se s jejich sládkem, který vařil velmi dobré jogurtové pivo. Vypadalo trochu jako růžový sekt. Právě byla ta správná doba na chmelení zelených chmelem, a on si k tomu pořídil speciální hrnec s otvory, který naplnil chmelem a uzavřel do druhého. Tím proháněl horkou mladinu a pak jen koš vyndal a vysypal do smetí. Šikovný zlepšovák.

Za Jezerním mužem a Ještěrkami

Z Wellingtonu jsme se vydali na sever, k největšímu novozélandskému jezeru Taupa. To znamenalo překonat dost velké vzdálenosti, ale zato se okolní krajina neuvěřitelně mění, od tropů přechází do pastvin pro ovce a krávy, liduprázdné vojenské pásmo a savanu až do vysokohorského terénu a sopečné krajiny s výraznou geotermální aktivitou. V okolí jezera se samozřejmě také vaří pivo. Navštívili jsme nejprve pivovar Trout, neboli Pstruh. Německý sládek měl tak průměrná piva, že ho nezachránily ani rozpečené preclíky s máslem. Navíc nám servírka, pro změnu Francouzka, přinesla úplně jiná piva, než jsme si objednali.

Zato okolní krajina! V řece nádherně modrá voda, príma ochočené lamy, které se s námi hned spřátelily, a ze země se k nebi různě pramínky horké páry páchnoucí sírou. Horká koupel v jezírcích odstupňovaných podle teploty od 43 do 37°C byla za poplatek, ale člověk se mohl zadarmo vykoupat i v místech, kde se horké prameny vlévaly do studené řeky. Jen si musel sám vychytat správné místo. Náš hotýlek měl vlastní termální koupele, které připomínaly malé plechové garáže bez oken.

U jezera jsme navštívili ještě jeden úplně malinkatý pivovar, příznačně nazvaný Lakeman, Jezerní muž, nebo spíš podle etiket Jezerní yetti. Provozoval ho mladý chlapík, na první pohled srdcař. Bude mít dobrá piva, říkal jsem si, když jsem ho zdravil, a on měl. Měl dokonce výborná piva, ale když jsem viděl všude ten nepořádek, zcezovací káď nahoře ucpanou nějakou přepravkou, která mu přišla pod ruku, nemohl jsem to pochopit. A navíc to svoje pivo filtroval. To bylo prostě neuvěřitelné, on v tom – pardon – bordelu svoje piva filtroval! ´Přijel sem sládek z amerického pivovaru Pelican, a ten mi to poradil,´ krčil jen rameny, když jsme se ho ptali, jak na to přišel. No, tak to bylo jasné, že nemohl nic jiného udělat.

V horách jsme pak vyškrábali pěšky až do nějakých 2700 metrů, protože supermoderní lanovka byla ještě ve výstavbě. Nic jsme sice neviděli kvůli mlze, ale aspoň je s námi na vrcholové fotce taky dobré pivo, Macs z Aucklandu. Jeho lahev má zvláštně modelovaný krk, podobně jako ty z pivovaru, který se mi líbil na Zélandu asi nejvíc, Tuatara, což je maorsky Ještěr. S varnou na 8000 l už je to poměrně velký podnik a dokážou si v něm usnadnit práci lecjakým způsobem. Šnekový dopravník jim třeba sune z venkovního sila slad rovnou na vystírku. Taky měli centrifugu na oddělování kvasnic po hlavním kvašení. S tím jsem se setkal poprvé. Přestali proto pasterizovat, ale pasteru pořád využívají při lepení etiket na lahve, aby lépe držely. Pil jsem jejich single hop ale s odrůdou Nelson a byl úžasný, stejně jako všechno ostatní, co jsem v tomhle pivovaru ochutnal. Nedivím se, že mají vystavených tolik cen ze soutěží, navíc moc hezkých, v podobě varny nebo cékáčka. Takové by se nám v Čechách taky líbily. Stejně jako všechny ty divoké chutě a podivuhodné nápady, které mě tu potkaly.

Petr Petružálek

Počernický pivovar: Zároveň v Praze i na vesnici

Počernický dvůr s čerstvě obnoveným pivovarem patří k nejnovějším a zároveň nejslibnějším výletním cílům milovníků piva a dobré gastronomie vůbec. Takových míst na okraji Prahy, kde se potkává příroda s historií, lze sem pohodlně dorazit z centra vlakem a vzít s sebou i děti, aniž by se nudily, mnoho není.

Společnost Davida Karocha se postupně ujala celého historického souboru staveb v Dolních Počernicích. Nejprve byla před deseti lety v  budově bývalé traktorové stanice JZD otevřena restaurace Léta Páně, pak hned následovaly další úpravy. „S pomocí úřadu městské části a dotací jsme uskutečnili obnovu první části poměrně rozlehlého areálu a  vybudovali parkoviště, ale tím dotace skončily a zbytek už jsme celý financovali sami,“ vzpomíná David Karoch. „V bývalém mlýně jsme otevřeli italskou restauraci Al Mulino a dávno nefunkční pivovar se přímo nabízel k tomu, abychom v  něm znovu začali vařit pivo. Sice bylo jasné, že půjde o menší pivovar, ve kterém nedosáhneme původního výstavu, ale zato jsme byli rozhodnutí zachovat budově co nejvíce její původní ráz. Pozdně barokní stavení s  různými pozdějšími přestavbami se k tomu výborně hodilo. Zůstaly tu dochované unikátní ledové sklepy a  další stavební prvky, římsy, klenby, ostění, litinové sloupy a  komíny. Měděnou varnu jsme umístili přímo do otevřeného prostoru pivovarského šenku.“

Boduje Barborka

Původní myšlenkou bylo postavit jen opravdu miniaturní pivovar, ale pak si David Karoch spočítal, že v tom případě by produkce nestačila zásobit ani devět restaurací, které jeho firma v Praze provozuje, včetně oblíbené Babiččiny Besedy v  Klánovicích nebo velké restaurace v Hybernské ulici. Ukázalo se, že optimální bude začít vařit 1600 hl s tím, že maximum může být až 3500 hl ročně. V současné době výstav dosáhl 2100 hl. Varnu, která má objem 1500 l, obhospodařuje od letošního roku mladý sládek Jiří Trenčínský, který teprve před několika lety ukončil školu kvasných technologií v Podskalské. Přibyli k němu další dva mladí praktikanti a společně mají před sebou jeden úkol – zajistit, aby bylo co pít po celé léto. Nejlepším způsobem, jak si z  počernických piv vybrat to pravé, je vyzkoušet nejprve degustační prkénko se šesti pivními vzorky v malých skleničkách a pak teprve objednávat „ve velkém“. Velmi Počernický pivovar: Zároveň v Praze i na vesnici Marcela Titzlová oblíbený je zdejší světlý ležák Počernická jedenáctka a hned po něm následuje tmavá třináctka Barborka nazvaná podle zdejší patronky sv. Barbory. Je méně sladká, než bývá zvykem, s  příjemnými kávovými tóny. Na teplé jarní dny se hodí osvěžující grepová „cykloosmička“, své fanoušky mají i střídající se IPA a APA. Podle staré receptury se vaří dvakrát do roka už dost silný polotmavý speciál, patnáctka Počernický Magnát, nejsilnější pivo přijde podle zdejšího pivního kalendáře na řadu o adventu.

Více v aktuálním 66. čísle našeho časopisu!

Světový veletrh pro nápojový průmysl drinktec 2017

Tisková zpráva drinktec

 

Světového veletrhu pro nápojový průmysl a průmysl liquid-food“ se zúčastní na 1.600 vystavovatelů

Rekordní účast na veletrhu drinktec 2017

V září 2017 se veletrh drinktec bude moci pochlubit nejvyšší účastí za svou více než šedesátiletou historii. Očekává se, že „Světového veletrhu pro nápojový průmysl a průmysl liquid-food“, který se bude konat od 11. do 15. září 2017 v Mnichově, se zúčastní na 1.600 vystavovatelů. Poté co došlo k integraci SIMEI, což je přední evropský veletrh výrobků a technologií pro vinařský průmysl a lahvování, vzroste celková plocha veletrhu na 150.000 metrů čtverečných.

drinktec je největší veletrh pro nápojový průmysl a průmysl liquid-food a jde o největší světové setkání tohoto sektoru – svého druhu světový summit. Svou prezentaci na veletrhu drinktec 2017 bude mít každý, kdo má v daném sektoru co říct, ať už jde o malé rodinné firmy nebo globální hráče. Vystavovatelé představují celý procesní řetězec: od výroby, plnění a balení nápojů a produktů liquid food až po marketing – včetně dodavatelů surovin, přísad do nápojů a logistických řešení. Veletrh drinktec 2017 představí zejména tyto hlavní výstavní sekce: zpracovatelství; přepravní nádoby a obalové materiály; plnicí a balicí technika; suroviny a přísady; automatizace; energetické systémy; PET technologie; vybavení pro restaurace a catering; propagace prodeje a marketing.

Plánek výstaviště

Představení inovací a velkolepé expozice

Veletrh drinktec je považován za platformu pro inovace. V Mnichově jsou poprvé k vidění nejnovější řešení a celé systémy – a to je hlavní přednost veletrhu, jenž je také známý velkolepými expozicemi jednotlivých vystavovatelů. Když je potřeba u globálního publika zanechat dostatečný dojem, téměř nic pro ně není nemožné. Ve výstavních halách jsou například postavené plnicí a balicí linky všech druhů (od jednoduchých až po technologicky vyspělé), na dopravnících putují lahve, můžete naživo sledovat zrod novátorských PET lahví – jako kdybyste navštívili skutečnou továrnu. A to vše mohou návštěvníci veletrhu zhlédnout po celých pět dní, kdy bude veletrh otevřen pro veřejnost.

SIMEI@drinktec

V roce 2017 se poprvé v historii SIMEI stane integrovanou součástí veletrhu drinktec (viz také tiskovou zprávu na toto téma ze dne 6. srpna 2015). SIMEI@drinktec, organizovaný organizací Unione Italiana Vini (UIV), bude mít prostor v halách C2 a C3. Spektrum produktů a technologií na veletrhu drinktec se nyní rozrůstá o veškeré oblasti výroby vína. Tím vzniká naprosto jedinečná platforma pro vinaře z celého světa, která však nepokrývá pouze vše spojené s vínem, ale návštěvníkům také nabízí pohled do jiných oblastí, když například představí novinky na poli pivovarnictví. Pro vystavující na veletrhu drinktec, z nichž asi 60 procent také nabízí řešení v oblasti výroby vína, je SIMEI šancí oslovit ještě větší množství potenciálních zákazníků. A na oplátku mohou vystavující na SIMEI@drinktec prezentovat svou nabídku globálnímu publiku. SIMEI si zachová dvouletý cyklus, místo konání se však v budoucnu bude střídat mezi Itálií a Mnichovem.

oils+fats – Home&Craft

Hala C1 na veletrhu drinktec hostí sekci oils+fats (oleje a tuky), jediný evropský specializovaný veletrh olejářského a tukového průmyslu. Padesát vystavovatelů zde bude prezentovat své systémy, komponenty a pomocné materiály na výrobu a zpracování jedlých olejů, tuků a lubrikantů – a to společně s řešeními pro suroviny a kontrolu kvality. V hale C1 bude také umístěna nová sekce Home&Craft (domov a řemesla), která představí technologie a výrobky pro domácí vaření piva a mikropivovary. Expozice v hale C1 dovrší speciální a mezioborové procesní technologie pro nápojový průmysl a průmysl liquid-food.

PRO FachHANDEL

Poprvé je součástí veletrhu drinktec 2017 také PRO FachHANDEL, hlavní veletrh německých odborných firem v oblasti nápojů a spotřebního zboží. PRO FachHANDEL bude umístěn v hale B0 a foyeru ICM – Internationales Congress Center, jež sousedí s mnichovským výstavištěm. Pro výrobce nápojů, kteří navštíví veletrh drinktec, představuje tato obchodní výstava vhodnou příležitost k navázání spolupráce s obchodními partnery při vstupu na německý trh. PRO FachHANDEL proto ideálně doplňuje a rozšiřuje nabídku veletrhu drinktec.

drinktec2013_Marketing

Více než 70.000 obchodníků z celého světa

Na veletrh drinktec 2017 zavítá více než sedmdesát tisíc obchodníků z celého světa a všech oblastí nápojového průmyslu. Více než dvě třetiny návštěvníků pocházejí ze zahraničí. Veletrh drinktec je určen pro celé toto hospodářské odvětví: pro odborníky z oblasti nealkoholických nápojů a ovocných šťáv, pivovary, producenty minerálních vod, mlékárny, segment vín a sektů, ale také lihovary či velko- a maloobchod nápoji. Největší část návštěvníků představují zaměstnanci výrobních úseků a ředitelé a manažeři firem. Lákadla veletrhu drinktec také objevili zástupci oddělení marketingu a odbytu, kteří sem přijíždějí, aby se poučili o posledním vývoji a nejnovějších trendech. V roce 2013 tato skupina návštěvníků čítala 12 tisíc osob, letos se očekává další nárůst.

Hlavní témata
Hlavní témata veletrhu drinktec 2017, jež jsou pokryta ve všech výstavních halách a zasahují do téměř všech sekcí, jsou tato: účinnost v oblasti energií a zdrojů, hospodaření s vodou a energiemi, hygiena a bezpečnost výrobků a optimalizace postupů a flexibilita (viz také zvláštní tiskovou zprávu, která je k dispozici na webu www.drinktec.com).

Hlavní body doprovodného programu

  • Speciální prostor pro nové koncepty v oblasti nápojů (Special Area New Beverage Concepts), hala B1: Ve speciálním výstavním prostoru v hale B1 budou své nové produkty a řešení představovat výrobci a dodavatelé sladidel, barviv, přísad, aditiv a ochucovadel, ošetřujících a zlepšujících činidel a receptur. Tento speciální prostor má otevřený a interaktivní design, v němž si vývojoví pracovníci, manažeři značek, ale také marketéři a nákupčí budou moci sami vyzkoušet nové přísady a nápojové koncepty a také u dodavatelů aromat hledat nové nápady.
  • Innovation Flow Lounge (IFL): Po velmi úspěšné premiéře v roce 2013 bude IFL pokračovat i v letošním roce, avšak s novou koncepcí: špičkoví odborníci budou diskutovat o aktuálních tématech, jež jdou důležité pro budoucnost odvětví v oblastech inovací výrobků, obalových materiálů, ale také marketingu. Sekce IFL a Speciální prostor pro nové koncepty v oblasti nápojůbudou sdílet jeden prostor tak, aby témata týkající se nových konceptů v oblasti nápojů, jako jsou přísady a nápady, mohla být také řešena v rámci IFL. Innovation Flow Loungeje zaměřena na manažery produktů, značek a inovací, jakož i na řídící pracovníky a manažery v oblasti marketingu a odbytu. Díky interaktivní koncepci s různými akčními moduly se do popředí vždy dostane výměna názorů a budování kontaktů, například v přilehlém baru.
  • drinktec Forum: Fórum umístěné v Hale A2 bude po celých pět dní veletrhu věnováno klíčovým problémům, jež se týkají budoucnosti odvětví. Nezávislí odborníci z oblasti výzkumu a výroby budou odpovídat na dotazy a prezentovat novátorské koncepce a praktická řešení. Hlavními tématy budou technologie, výrobní procesy a automatizace. Ve spolupráci s německou asociací mlékárenského průmyslu (Zentralverband Deutscher Milchwirtschaftler) bude poslední den veletrhu věnován tématu mléka. Všechny přednášky budou simultánně tlumočeny (němčina-angličtina). V pondělí bude Fórum věnováno kariérnímu dni pro budoucí profesionály v oblasti nápojů: young_talents@drinktec.
  • place2beer: Jde o další rozšíření Místa setkávání sládků (Brewers’ Meeting Place), jež se poprvé objevilo na veletrhu drinktec 2013. Letos bude place2beer, umístěné v Hale B1, jistě představovat velký magnet pro pivovarníky, milovníky zlatavého moku a všechny ty, kdo s ním přicházejí do styku. A bude zde mnoho k vidění: Milovníci piva mohou zdarma ochutnat piva z celého světa a zjistit vše o posledním vývoji v oblasti chmele, sladu a kvasinek, zatímco sami budou zkoumat či ochutnávat tyto produkty. Úspěšní sládci budou v rámci ochutnávek vyprávět o své práci a prezentovat její výsledky. A start-upy budou mezinárodnímu publiku představovat své novátorské nápady. Mimo to bude společnost William Reed Business Media organizovat přednášky a panelové diskuse na zajímavá témata, například jídlo a pivo, ženy a pivo, oblíbené druhy piva, balení a budování značky a podobně.
  • Soutěže a slavnostní předávání cen: drinktec 2017, to je také mnoho soutěží a předávání cen. Den před začátkem veletrhu se bude konat Mistrovství světa pivních sommelierů, které pořádá institut Doemens. Proběhne také soutěžní klání nejlepších světových piv o titul „European Beer Star“, jež zaštiťuje organizace soukromých bavorských pivovarů (Private Brauereien Bayern e.V.) a na veletrhu drinktec proběhne podruhé. Na veletrhu budou také předány ceny „Beverage Innovation Awards“ pro kreativní a novátorské nápady. Pořadatelem je Foodbev Media.
    drinktec 2013_European Beer Star

 

Další informace o doprovodném programu:

www.drinktec.com/Rahmenprogramm

Všeobecné informace o veletrhu drinktec: www.drinktec.com

Vaše tiskové kontakty pro veletrh drinktec 2017:

Johannes Manger a Isabella Lauf

Tel. (+49 89) 949-21482 / 21487

e-mail: Johannes.Manger@messe-muenchen.de

Isabella.Lauf@messe-muenchen.de

Další informace o Výstavišti Mnichov:

www.messe-muenchen.de

Kutnohorská legenda se vrací

Pivovar Kutná Hora prošel klíčovou přestavbou v roce 1864, kdy zavedení parního pohonu umožnilo průmyslovou výrobu. Zároveň byly výrazně rozšířeny sklepy a spilky a sladovna získává „anglický“ hvozd. Těsně před přelomem nového století modernizace pokračovala stavbou nové varny, parního kotle, a dokonce i chladicího kompresoru poháněného rovněž párou. Všechny tyto investice přispěly k tomu, že výstav dosáhl 20 000 hl piva ročně. Již tehdy neslo pivo jméno Dačický a mělo svou pověst i kvalitu, potvrzenou medailí na Mezinárodní výstavě v Bruselu v roce 1906.

CD 05-09 CD 05-03

V roce 1953 byl pivovar znárodněn a dalších téměř 40 let byl součástí státních podniků. Když se oprostíme od politiky, pivovar za tuto dobu opět o něco narostl – přibyla nová filtrace piva, modernizované stáčení nebo chlazení. V roce 1964 padla stotisícová hranice ročního výstavu, v roce 1992 je to už 250 000 hl piva. Pivovar následně provozovala skupina Drinks Union, která se v červenci 2008 stala součástí koncernu Heineken. V červnu 2009 táž společnost oznámila, že pivovar v Kutné Hoře zavírá.

CD 05-06CD 05-07

Znovuotevření v dubnu 2017

Červen 2009 se tak zapsal do srdcí kutnohorských patriotů černým písmem. Z pivovaru sice byla odvezena veškerá technologie a objekt postupně chátral, naděje na to, že bude znovu sloužit svému účelu, neumírala. V květnu roku 2015 ho však město Kutná Hora prodalo firmě Real Estate, která se touto transakcí zavázala pivovar rekonstruovat a znovu v něm vařit pivo. Proč by také ne, když se jí podařilo v roce 2010 opravit a znovu zprovoznit Zámecký pivovar Břeclav. A tak byl Měšťanský pivovar Kutná Hora opět na světě a v únoru letošního roku uvařil svou první várku.

rmuto mladinova kad PO

Návrat kutnohorského piva do místních hospod a restaurací přivítali místní milovníci piva radostně. O prvním víkendu 7.–9. dubna se Kutná Hora čepovala v celkem 15 podnicích a v některých zásoba vydržela pouze na první večer.

 

Krest piva Kutna Hora_starosta_baronka a emeritni sladkova

Tradiční desítka a český ležák

O výběr piv do nového sortimentu Měšťanského pivovaru Kutná Hora se postarali sládek Jakub Hájek (pivovary Břeclav a Vyškov) a ředitel Miloš Hrabák. Jako první se na trhu objevila trojice světlých spodně kvašených piv. Jejich názvy jsou inspirované hornickou historií města – Bronzová 10, Stříbrná 11 a Zlatá 12. Všechny vařené na danou stupňovitost, tradičním způsobem a z českých surovin. Etikety odkazující na lokální architektonickou tradici jsou dílem uherskobrodského studia Bizmark.

Pivo Kutná Hora se může pochlubit kmotry, kteří mu popřáli na cestu světem jen to nejlepší. Bronzovou Desítku na varně pivovaru má kmotru v paní Kateřině Daczické, nositelce rodového jména Dačický, u Stříbrné Jedenáctky naplnila úlohu ochraňovatele a rádce Růžena Jiránková, emeritní sládková kutnohorského pivovaru, která se podílela i na její receptuře. Kmotrem Zlaté Dvanáctky se stal starosta města Kutná Hora pan Martin Starý.

Pivo z Měšťanského pivovaru Kutná Hora se prodává v čepované i lahvové verzi o obsahu 0,5 l s běžným, ale v budoucnu také s pákovým uzávěrem. Kromě obchodů a restaurací bude v nadcházející letní sezoně k ochutnání také na různých open-air akcích. Nejdůležitější z nich se stanou Slavnosti piva Kutná Hora 20. května, které proběhnou přímo v loreckém pivovaru. Při této příležitosti si návštěvníci poprvé prohlédnou novou varnu i další prostory znovuotevřeného pivovaru.

Zajímá vás více o pivovaru v Kutné hoře? Zakupte si a přečtěte si v 66. čísle!

Prague Homebrewing Competition 2017

Pro vítěze dnešní domovarnické soutěže Prague Homebrewing Competition 2017 v Praze poskytujeme tři dárkové předplatné našeho časopisu.

poukaz na předplatné 2017

Výsledky soutěže:

 

Absolutní vítěz / Best of Show:
Weizenbock – František Rezek
Kategorie 10C – Weizenbock (pšeničný bock)
1. František Rezek
2. Lukas Zembery
3. Evan Rail
Kategorie 3C – Czech Amber Lager (Český polotmavý ležák)
1. Michal Hatala
2. Petr Měrka
3. Miroslav Černý
Kategorie 21B – Black IPA (černá IPA)
1. Lukas Zembery
2. Martin Urban
3. Jiří Matocha

Pozor, soutěž! Hledá se: NEJlepší hospodská fotka!

Přátelé, pohoda, radost. Dobrá hospoda, dobré pivo, dobrá muzika.

Okamžiky, které si pamatujeme celý život, jsou vzácné. Nejčastěji nám je zakonzervují právě fotky, ať už černobílé s nostalgicky olámanými okraji nebo mobilní selfíčka. Někde byla skvělá zábava, někde se hrály karty, jinde muzika. My si chceme tentokrát spolu s vámi připomenout ty nejlepší chvíle, které jste zažili anebo právě zažíváte ve své oblíbené hospodě. Byli tam přátelé, pohoda, radost? Dobré pivo, možná muzika… Prostě dobrá hospoda. Proberte krabice se starými fotkami anebo vezměte do ruky mobil hned dnes večer. Pošlete nám snímek ze své oblíbené hospody, ať už je dávno zaniklá, anebo ji právě otvírají. Fotografie vystavíme na našem facebooku a proběhne hlasování o tu nejlepší z nich. Zvítězí ta, která získá nejvíc lajků, prostě bude ta NEJpohodovější, NEJpřátelštější, NEJradostnější.

U každého snímku uveďte jeho stručný název, název hospody, kde byl pořízen, a datum (alespoň přibližné), kdy byl pořízen. Pokud nejste vy osobně autorem fotky a znáte ho, uveďte i jeho jméno. Pokud se k fotce váže zajímavý příběh, připojte i ten. A pak už jen hlasujte na našem facebooku. Nejlepší snímky otiskneme v časopisu a vítěz získá hlavní cenu: sud českého ležáku. Protože, jak už víte, hlavním tématem 7. ročníku Pivo, Bier & Ale je čepované pivo. A čepované pivo nikdy nepiješ sám!

Fotky posílejte na adresu

soutez@pivobierale.cz

Degustace zahraničních ležáků: Tak trochu zbytečný nákup

Tesco v poslední době rozšiřuje výběr zahraničních potravin a nápojů způsobem, který řada zákazníků ocení. Bohužel se to netýká piva. Tam mají nákupčí tohoto řetězce šťastnou ruku při výběru českých ležáků a speciálů, ale jakmile přijde na řadu export z jiných evropských zemí, daří se jim pořizovat chuťově prázdné a nezajímavé produkty, které během ochutnání převážnou většinu českých milovníků piva zklamou. Jejich nákup budou považovat za zbytečný.

Celý článek z časopisu ve formátu PDF k přečtení zde: 6517_degustace

Zahraniční ležák z nabídky Tesco mají nejenom cizí vůně a chutě, ale také označení, které neodpovídá české státní normě. San Miguel Premium Especial original lager beer uvádí na obalu označení „ležák – extra strong“. Podle českého standardu by se tím řadil do kategorie ležáků, ale obsah alkoholu 5,4 % i další uvedené informace „Especial“ a „extra strong“ však naznačují, že jde o speciální pivo. Výrobce projevil elementární neznalost českých předpisů. Nejhorším pivem se stal ležák Žatecký Gus nadnárodní společnosti Carlsberg. Nepřekvapilo nás to, protože špatné hodnocení si odnesl i z degustace, která otevřela téma, jestli některé ruské pivovary záměrně nevaří pod označením „české“ špatná piva. Důvodem může být snaha o poškození originálních českých piv, která jim na tamějším trhu tvrdě konkurují ve vyšších cenových kategoriích prémiových ležáků. Zlé tušení dostává bohužel velmi reálný rámec, a o to větší škoda je, že si Carlsberg pojistil koupí firmy Žatecký pivovar, spol. s r. o., právo vařit pivo s označením „žatecké“. Dnes je již jeho stoprocentním majitelem. Dovozcem litrových plechovek je společnost World Contract. Na obalu se nešetří českými nápisy, byť s poněkud lámanými překlady včetně gramatických chyb (např. svařeno s aromatickými žateckým chmelem z česka). To vše pod pérovkou se siluetami architektonických dominant města Žatce. Nedůstojné, odpudivé a svým způsobem urážející pro světově známé město, které získalo i ocenění jako jeden ze Sedmera divů českého pivovarského světa.

Pavel Borowiec

Pět tajných pivních tipů

Pět tajných pivních tipů

Amsterodam, Mnichov, Dublin, ale také Bamberg, Gent nebo Brno. O známých městech, kam má smysl jezdit na pivo, píšeme již šest let. Proč si letos nevyrazit do míst, která nejsou tak vyhlášená, ale přesto se tam možná vaří stejně dobré, popřípadě lepší pivo než v místech opředených někdy v minulosti legendou, ale dnes již spíše převládající komercí.

Antverpy

V největším vlámském městě najdete na rozdíl od turistických Brugg a permanentně pulzujícího Bruselu klid. Antverpy nabídnou pestrou ukázku architektury od mohutné gotické katedrály přes renesanční radnici až po dům Guiette od architekta Le Corbusiera. Vedle nich pevnost Het Steen, jeden z prvních evropských mrakodrapů de Boerentoren nebo unikátní botanickou zahradu Plantentuin. V Middelheim Museum uvidíte 200 soch umístěných volně v přírodě na pozemku větším než 25 hektarů. Antverpy jsou na rozdíl od Bruselu především městem světlého a polotmavého ale. Zdejší pivovar De Koninck vaří od roku 1833. V roce 2010 se stal součástí společnosti Duvel Moortgat. Ve stálém sortimentu má tři piva. Jantarový ale De Koninck se pije čepovaný z typického poháru, kterému se říká „bolleke“. Chmelí se výhradně žateckým chmelem. Může se pochlubit masivní krémovou pěnou a dobrou pitelností. Triple d’Anvers lze ale. Do slabšího světlého ale Wild Jo se používá nově chmelení za studena. Ve všech případech jde o velmi dobrá piva.

V centru města najdete řadu beer café. Nejznámější z nich je Kulminator, svého času považovaný za jeden z nejlepších pivních barů na světě s respektovaným archivem nejrůznějších ročníků silných ale. Jde však o typický podnik pro cizince. Mě osobně však k posezení a pití piva vždy více lákal Het Oud Arsenaal jako autentický belgický pivní bar s pěticí kohoutů čepovaných piv včetně De Koninck, a to i navzdory dost nemožné otvírací době. Působivou atmosféru má i Paters Vaetje v bezprostřední blízkosti katedrály. Zvláštností je pivní bar pouze s několika židlemi Miniatuurke. V roce 2016 se v ulici Rotterdamstraat 105 otevřel Beerlovers Bar, kde lze ochutnat mimo jiné piva z De Dochter van de Korenaar.

Tip

Pokud nemáte s belgickým pivem žádnou větší zkušenost, představují Antverpy optimální místo, jak se seznámit s jeho základními styly.

Proč navštívit také Budapešť, Aying, Bristol nebo Edinburgh, se dozvíte v nejnovějším vydání Pivo, Bier & Ale č. 65!

ANKETA: České čepované pivo nikdy nepiješ sám

Řadu věcí jsme u nás zvyklí brát jako samozřejmost a jejich hodnotu si uvědomíme až díky události, která zpravidla proběhne v zahraničí. V loňském roce takováto situace nastala ve spojení s prodejem Plzeňského Prazdroje. Šlo o tak vysokou částku, že se nad celou transakcí nejrůznějším způsobem zamýšlela podstatná část společnosti.

Málokdo si však položil otázku, díky čemu došlo na nečekaně vysokou nabídku od společnosti Asahi. Lze najít celou řadu faktorů, ale jeden z nich bychom si měli uvědomit z pohledu celého českého pivovarnictví.

Pokud by se celá historie Plzeňského Prazdroje nespojovala s čepováním tohoto piva originální metodou, k loňskému prodeji by s velkou pravděpodobností nedošlo. Pro země, kde pivo nepatří k tradičním nápojům nebo nemá vysokou pivní kulturu, zůstává typický prodej v lahvové formě. Čepované zde najdete také. Ale budete za něj utrácet několikanásobek naší tradiční ceny, pokud nemá výtoč a není správně ošetřené?

Tradice piva na čepu

Z pivních velmocí se k lahvovému pivu hlásí Belgie. Skleněná lahev zde totiž slouží jako součást výrobního procesu a hraje nezastupitelný význam při dokvašování piva. Nejlepší belgická piva proto v sudu nekoupíte. Hledání důvodů, proč je trh v USA, ale také v Mexiku nebo Kanadě postaven především na lahvích a plechovkách, je složitější, ale čepování piva v těchto zemích nehraje takovou roli jako u nás, v Bavorsku, dalších částech Německa, Anglii nebo také v Irsku, Rakousku a v Nizozemsku. První tři země můžeme prohlásit za kolébky čepovaného piva, další tři jim zdatně sekundují. Anglie zachovala tradiční přístup k nalévání piva do sklenice v podobě ručního pumpování pípou v podobě páky. Cask ale ani jinak čepovat nelze, pokud chceme zachovat jeho chuťový charakter i způsob servírování bez vysoké pěny. V Bavorsku nebo na dalších místech v Německu s mimořádně vysokou pivní kulturou (Kolín nad Rýnem, Düsseldorf) se zachovává stáčení piva do sklenice nebo kameninového džbánku přímo z transportního sudu. Bayrischer Anstich se stal symbolem zahájení jakéhokoli pivního festivalu. Nic na tom nemění skutečnost, že komercionalizace pomalu, ale jistě vede k tomu, že se používá KEG obložený dřevem nebo v lepším případě se do sudu místo vysmolení vloží fólie z umělé hmoty. Od bavorského sládka se mimo jiné požaduje, aby zajistil, že při tomto způsobu čepování bude mít pivo optimální říz, aniž by se používala tlačná média. Ta jsou naopak typická pro čepování českého piva. Bylo by velmi prospěšné se vrátit do minulosti a rozkrýt, jak se historicky čepování našeho ležáku vyvíjelo a jak si tento způsob osvojovali v místech, kde vznikaly napodobeniny českého ležáku. Výčepní stolice na čepování piva se v Čechách objevují s nástupem průmyslové revoluce. Samozřejmě se stejně jako v Bavorsku používalo stáčení přímo ze sudů i skutečné točení kolem tak, aby došlo k vytlačení piva do sklenice. Důležitější než některé technické detaily zůstává skutečnost, že díky citlivému dosycení v pivnici dosáhneme potřebného řízu. Ten má osvěžující efekt a ležáku mimo jiné dává rozměr čerstvého a příjemného společenského nápoje. Tím se konzumace ve společnosti kvalitativně liší od pití piva doma, kde si jej člověk sám nalévá z lahve.

Pivo jako životní styl

Čepování českého piva představuje zážitek. Málokde na světě je však tak dostupný a mistrovsky zvládnutý jako v Čechách. Navíc stále zůstává v našich rukách. To však neznamená, že o něj nemůžeme přijít. Poměr prodeje v posledních letech již převážil ve prospěch lahvového piva. Pokud dojde v tomto roce z nejrůznějších důvodů na zavírání výčepů, hospod a restaurací, ztratí tento fenomén české pospolitosti své postavení. Pomalu a jistě se dostáváme do stejné situace, v jaké se ocitli milovníci anglického ale před založením hnutí CAMRA. Na rozdíl od nich však nehovoříme pouze o chuti a vůni piva, ale o našem životním stylu. O rozhovorech v pivnicích a rovnostářství všech, kteří usedli kolem jednoho stolu. O víkendových setkáních s dalšími majiteli chalup, na které se během týdne těšíte. O hospodu jako místo, kde se mnohdy vyřeší řada věcí, nebo pouze podaří zapomenout na starosti všedního dne. Proto časopis Pivo, Bier & Ale vyhlašuje kampaň s názvem České čepované pivo nikdy nepiješ sám.

Anketa:

  1. Čím vás přitahuje čepované pivo?
  2. Je pro vás v hospodě důležitější rozhovor s lidmi, nebo pití piva?
  3. Co by nejvíce prospělo zachování čepovaného piva v České republice?

 

Václav Berka – Plzeňský Prazdroj, a. s.

  1. Čepované pivo je úžasný nápoj, který v sobě snoubí mistrovství sládka a pana výčepního. Ne nadarmo naši předci říkali, že „sládek pivo vaří a hostinský ho dělá“. Když je pivo skvěle ošetřeno a štamgasti slastně pomlaskávají, blahořečí i sládka. Správný „Pan výčepní“ ví, jak dobře ošetřit pivo ve sklepě, jak zajistit jistotu pivních trubek a pivního skla. A když pak nastane ta symbióza, při které sládek uvaří skvělé pivo a „Pan výčepní“ ví, jak se k němu chovat, a svým umem při čepování a servírování ohromí hosta, tak to je přesně ta chvíle, kvůli které nedám na pivo dopustit. Správná česká hospoda, to je „Betlémská kaple, ve které se každý host stává tím, kým býval, nebo chtěl by být,“ jak napsal Bohumil Hrabal, a my se musíme snažit, aby tomu tak bylo.
  1. Pivo je společenský nápoj, který spojuje lidi a to je na něm krásné. Když přijde host do hospody a přisedne si k někomu cizímu u stolu, rozproudí se zpravidla za chvíli živá diskuze.Nutnou podmínkou je, že to pivo musí být výborné, protože když jednomu z nich pivo nechutná, změní buď značku, nebo hospodu a to rozhovor mezi nimi obvykle končí. Pokud ale pivo není kvalitní a jeho konzumace je pouhým doplňováním hladiny alkoholu, je zpravidla stejně kvalitní i ten rozhovor.
  2. Zachování čepovaného piva je hodně těžký úkol, a když to vezmu ze strany pivovarů, tak vidím cestu v rozšiřování portfolia piv takových, která lze koupit jen v hospodách, a podle možností v podpoře aktivit, které organizují samotné hospody. Z pohledu majitelů hospod – ti musejí mít takovou nabídku produktů (nápojů a jídla) a dalších aktivit, že před dveřmi jejich hospody se budou dělat dlouhé fronty. No a nakonec je řada na nás spotřebitelích, kteří do těchto hospod budeme chodit. Takže ruku na srdce, rezervy jsou všude kolem nás a milovníci skvělého čepovaného piva do hospody chodí nejen kvůli němu, ale i kvůli lidem, starým i novým přátelům, skvělému výčepnímu, který může být kamarádem i rádcem. Ale hlavně musí hospodou stále znít hrabalovské „Pane vrchní, panenkomarjá, co jste mi to přinesl v tom půllitru za krásu!“

 Adam Matuška – Pivovar Matuška, Broumy

  1. Čepované pivo mě baví v tom, že pokaždé může být načepováno jinak. Vždy záleží na zručnosti a umu pana výčepního, který může vyšperkovat a dokončit práci sládka, nebo ji naopak velmi poškodit. Samozřejmě mám rád pouze první případ. Čepování piva považuji za řemeslo a velmi si vážím lidí, kteří ho ovládají – od skladování piva přes ošetření pivního vedení a výčepního zařízení až po samotné načepování s plynulou konverzací se štamgasty.
  2. Chutné a správně ošetřené pivo jde vždy ruku v ruce s příjemnou konverzací. Pivo je také velmi dobrým nástrojem pro seznamování. Toto obdivuji na Anglii, kde si povětšinou pro pivo musíte zajít na výčep. Pravděpodobnost, že se zapovídáte s novými lidmi „na cestě“ k výčepu či s panem výčepním při čekání na vaši pintu, je veliká.
  3. Větší zájem mladých lidí o tuto práci. Navazování na tradice a větší zodpovědnost k pivu. Za minipivovary mohu říct, že je dobře, kolik u nás vzniká nových „craftových“ barů. Ty však bohužel častěji kladou důraz na kvantitu než na kvalitu. Řada pivních barů se předhání v počtu kohoutů, ale přitom zapomínají na péči o pivo samotné, ať už jde o znalosti různých pivních stylů, čepování do správného skla či samotnou práci s pivem. Jsem přitom přesvědčený, že pokud o toto řemeslo máte zájem a provádíte ho co nejzodpovědněji a nejkvalitněji,můžete být ve společnosti velmi respektovanou osobou.

 Stanislav Bernard – Rodinný pivovar Bernard, Humpolec

  1. Čepované pivo má pro mne několik rovin. Vedle vůně a chutě čepovaného piva je to především atmosféra místa,kam si na něj zajdu, ať je to s rodinou či přáteli nebo po sportu. V restauraci či hospodě mám možnost se na chvilku zastavit, promluvit si s ostatními, pokecat… Česká hospoda je fenomén, a přestože se mnoho věcí mění s dobou,věřím, že nezanikne.
  2. Oboje je samozřejmě důležité, ale jaké by bylo pití piva, kdybychom kolem sebe neměli přátele, ty, co máme rádi? Pivo si samozřejmě dokážu dát i sám, ale prožít chvíle a emoce v kontaktu s ostatními je přece nenahraditelné.
  3. Při zavedení EET se sice daň snížila na 15 procent, ale větší snížení by pomohlo vrátit více lidí do restaurací, jistě by to znamenalo i více pracovních míst. Gastro provozovnám by velmi pomohl i návrat spotřební daně do výše z roku 2009. V roce 2010 totiž došlo k „dočasnému“ zvýšení sazeb spotřebních daní, u piva to bylo o 33 procent. Zařídil to Eduard Janota v úřednické vládě Jana Fischera se slibem, že je to pouze na období překlenutí krize. Dnes v době konjuktury se ovšem nic nezměnilo.

Petr Kaluža – Primátor Náchod

  1. Správně ošetřené a umně načepované pivo je prožitek estetický, senzorický a společenský.
  2. Kvalitní chvilku lze zažít o samotě s výborným pivem anebo s výbornými lidmi bez piva. Pakliže dojde ke spojení výborného piva a společnosti, je úspěch zaručen. Co z toho má přednost? Těžká otázka, ideální je pokusit se to spojit.
  3. Prospělo by uvědomit si, že několik posledních stovek let hospoda (a její pevná součást – čepované pivo) vytvářela, formovala a ovlivňovala naši společnost, kulturu a dějiny. Že vůči tomuto odkazu máme jistou odpovědnost. A taky je v hospodě neporovnatelně větší legrace, než může nabídnout zírání na obrazovku televize či displej telefonu.

Kompletní anketu najdete v našem časopisu č. 65!

Tim Webb objevil pro svět belgické pivo, ale zajímá ho i český ležák

Tim Webb patří k předním osobnostem světové pivní scény. Respekt si získal především svými knižními publikacemi, z nichž ta patrně nejslavnější spatřila poprvé světlo světa v roce 1992. Byla to kniha Good Beer Guide Belgium a Timovi vynesla potlesk za to, jak důstojně navázal na legendárního Lovce piv Michaela Jacksona a vrátil Belgii na pivní mapu světa. Průvodce dobrými pivy Belgie už se dočkal sedmého vydání a my jsme se sešli dost krátce poté, co bylo na trh uvedeno sedmé vydání další Timovy knihy, The World Atlas of Beer, na které spolupracuje od počátku s Kanaďanem Stevem Beaumontem.

 

Máte se Stevem stejné názory na pivo?

Jistě, máme stejný pohled na život, jinak by to ani nešlo. Od začátku bylo jasné, že nejde o jednorázovou věc, plánovali jsme rovnou i druhé vydání… Poprvé ta kniha vyšla roku 2012 a my oba jsme si říkali, že se nám povedla dobrá práce, i když zároveň by mohla být i o hodně lepší. Takže jsme zvažovali další vydání na rok 2014, ale nakonec bylo všechno rychlejší a na podzim 2016 vyšlo už šesté. Se Stevem jsme opravdu blízcí přátelé, bavíme se spolu, i když některé věci děláme každý jinak. A někdy ani nechápeme,proč.

Čím se od sebe nejvíc lišíte?

Jeho především zajímají chutě. Ochutnává a pak dokáže přesně popsat v pivu všechny chuťové odstíny. A je velmi dobrý v párování piva s jídlem.

V čem jsi dobrý ty?

Ha ha ha… Já v pivu cítím jeho politiku.

Prosím?

Ale ano. I když to kromě mě skoro nikdo nechápe, je to tak. Jeho politiku, jeho smysl. Zkrátka dokážu v pivu vidět, jaké by mělo správně být a jestli se mu daří naplňovat to, co se od něj očekává. My oba se Stevem poznáme, jestli je pivo dobře uvařené, jestli splňuje podmínky svého stylu. Jestli ho sládek vařil spíš pro vlastní potěšení a zábavu, jako poťouchlost nebo provokaci, nebo se snažil o líbivé pivo pro masového konzumenta. Jestli to pivo koresponduje s aktuální módou a trendy, nebo je úplně mimo. Ale já umím také říci, proč tu to které pivo vlastně je.

Takže hledáš smysl toho piva, jeho roli ve světě?

Ano, myslím, že tak to je.

Kolik zemí jsi navštívil a jaké pivo tě tam zaujalo nejvíc?

Byl jsem zatím v 82 zemích a tak v sedmdesáti z nich pil místní pivo. Odhadl bych,že jsem ochutnal i pivo z dalších třiceti zemí. Mám rád sládky, kteří vaří velmi kvalitní a zajímavé pivo v těch nejméně příznivých podmínkách. To je třeba Svalbard Bryggeri na Špicberkách, kde se velmi dobrý ale vaří 300 km od severního pobřeží Norska, nebo Port Rexton na Newfoundlandu, kde si mladý pár pořídil pivovar čtyři hodiny jízdy autem do nejbližšího města, a přesto vaří nejlepší pivo v celé provincii. Restaurační pivovar Flying Dodo na Mauriciu, 2500 km od afrického pobřeží, zase nabízí vynikající piva v německém stylu a pořídili si skleněnou varnu, aby mohli místní při posezení u piva pozorovat, jak to vše probíhá. Nebo byl zajímavý Vietnam. Tam je v Ho Či Minově Městě Hoa Vien, jeden z mnoha brewpubů,které vaří pivo v českém stylu, ale tak dobrý, že může fungovat i jako český honorární konzulát.

Není jedním z důvodů, proč se nezabýváš v první řadě anglickými pivy, tvoje láska k cestování?

Ano, moc rád cestuju. A pivo je k tomu stejně dobrý důvod jako každý jiný. Cestování za určitým stálým tématem znamená, že si vybuduješ nejen dobrou znalost toho oboru, ale také okruh přátel a informátorů, který ti všude zajistí milé přijetí. Ale to není ten jediný důvod. Britská pivní scéna je dnes velmi smutná.

Celý obsáhlý  rozhovor s Timem Webbem najdete v aktuálním čísle našeho magazínu!

Vítězové České a moravské pivní koruny 2017!

Pivo Bier Ale EXPO 2017 je již za námi a my vám přinášíme aktuání seznam vítězů České a moravské pivní koruny pro rok 2017!

Ve dnech 23. – 24. února proběhl v Praze 2. ročník soutěže pivovarů o České a moravské pivní koruny a premiéra soutěže o Certifikát pro export.

(Rozsáhlé fotogalerie nalezenete na našich facebook stránkách https://www.facebook.com/pivobierale/ !)

16904822_1604849369541923_2274596517993272499_o

Zúčastnilo se 76 českých a moravských pivovarů, které dodaly celkem 248 vzorků sudového i lahvového piva. Ve čtyřech porotách (Profesionální, Mezinárodní, Prodejci piva a Média) zasedlo celkem 41 porotců. V pátek 24. února se zástupci pivovarů dozvěděli, zda byli natolik úspěšní, aby dosáhli na některou z korun. Bylo to 29 pivovarů v národní soutěži a 11 v mezinárodním klání o Certifikát pro export.

 

16826180_1604842396209287_2124837371108841910_o

 

Soutěž zná své vítěze. Jaké konkrétní umístění ale jednotlivé vítězné pivovary získaly, to se dozví až při předání Zlatých, Stříbrných a Bronzových pivních korun, jen se stane součástí slavnostního vyhlášení Výročních cen České a moravské pivovarnické akademie, které proběhne 20. dubna 2017 v  Břevnovském klášteře na Praze 6. Vstup na slavnostní vyhlášení je pouze pro zvané hosty.

Vítězové soutěže o České a moravské pivní koruny – Certifikát pro export:

Pivovar Clock, Potštejn

Pivovar Hubertus, Kácov

Pivovar Matuška, Broumy

Pivovar Mazák, Dolní Bojanovice

Pivovar Nymburk

Pivovar Podlesí

Rodinný pivovar Zichovec

Rodinný pivovar Bernard, Humpolec

Tradiční pivovar v Rakovníku, Rakovník

Únětický pivovar, Únětice

Wild Creatures, Mikulov

 

16903513_1605006099526250_9082723780703649709_o

 

Pivovary, které získaly zlatou, stříbrnou nebo bronzovou korunu v soutěži České a moravské koruny 2017

Akciový pivovar Dalešice

Beer Factory, Plzeň

Břevnovský klášterní pivovar Sv. Vojtěcha, Praha

Měšťanský pivovar v Poličce, Polička

Pivovar Monopol, Teplice

Pivovar Nachmelená Opice, Krnov

Nová Sladovna, Opava

Zámecký pivovar Frýdlant

Pivovar Clock, Potštejn

Pivovar Hostomice pod Brdy

Pivovar Krušnohor, Kraslice

Pivovar Litovel

Pivovar Matuška, Broumy

Zámecký pivovar Mayzus, Chotoviny

Pivovar Mazák, Dolní Bojanovice

Pivovar Modrá hvězda, Dobřany

Pivovar Permon, Sokolov

Pivovar Poutník, Pelhřimov

Pivovar Primátor, Náchod

Továrna Pivovar, Slaný

Pivovar Velké Popovice

Pivovar Zhůřák, Zhůř

Pivovarský dvůr Zvíkov

Rodinný pivovar Bernard, Humpolec

Rodinný pivovar Zichovec

Staročeský pivovárek Dobruška

Pivovar Trilobit, Praha

Únětický pivovar, Únětice

Slavkovský pivovar, Slavkov

 

Konkrétní ocenění (zlaté, stříbrné nebo bronzové koruny) budou zástupcům pivovarů předána během slavnostního večera u příležitosti Výročních cen české a moravské pivovarnické akademie. 

Bližší informace na www.pivobierale.cz

Pivo Bier Ale EXPO 2017

Česká republika zažívá živelný nárůst počtu pivovarů, jejichž počet poroste i v následujících letech. Na nasyceném trhu se však postupem času dobře uplatní pouze profesionálně vedené značky. Zároveň však pociťujeme propad prodeje sudového piva, úbytek pivnic a hospod, stejně jako menší uplatnění piva v gastronomii, než jak se prosazuje například v Německu nebo Belgii.

Pivo Bier Ale EXPO 2017 vzniká jako oborová výstava především pro profesionály z oboru pivovarnictví, sladařství, chmelařství, dodavatelů pivovarskému průmyslu, ale také pohostinství gastronomie, hoteliérství a turistického ruchu. Jde nám o setkání majitelů pivovarů, sládků, ale také prodejců piva, majitelů hostinců i restaurací, penzionů i hotelů a zastupitelů.

Protože většina prostoru bude věnována českým firmám, chceme, aby prezentovala pivovarnictví do zahraničí.

Souběžně s Pivo Bier Ale EXPO 2017 se uskuteční degustační soutěž o nejlepší české pivovary České a moravské pivní koruny 2017 včetně slavnostního vyhlášení 24. 2. 2017 a Pivo, Bier Ale zimní Session, kde bude možné ochutnat v čepované a lahvové verzi především nejlépe hodnocená česká piva ze soutěže České a moravské pivní koruny 2017. Návštěvníci výstavy budou mít v ceně vstupenky zahrnuty vzorky piv pro porovnání vaření dekokcí a infuzí, různých způsobů filtrace a českých a zahraničních ležáků.

Pavel Borowiec, ředitel výstavy

Základní informace:

Termíny a ceny vstupného:

Pivo Bier Ale EXPO 2017

  1. 2. až 25. 2. 2017 (čtvrtek až sobota) 13,00 až 18,00 hodin pro veřejnost
  2. 2. až 25. 2. od 10,00 až 13,00 pro návštěvníky s pozvánkou od firem.

Výstavní sály a foyer Kongresového centra hotelu Olšanka v Praze

Cena vstupenky na Pivo Bier  Ale EXPO 2017

v předprodeji 265 Kč v místě konání akce 295 Kč

Vstupenky koupíte přes portál GoOut.cz

Vstupenka zahrnuje 10 poukazů na ochutnávku piv, 3 poukazy na trojúhelníkový porovnávací test,

přihlášku do znalostní soutěže o věcné ceny a jeden výtisk časopisu Pivo, Bier & Ale zdarma.

logo české pivní koruny_long 2017

České a moravské pivní koruny 2017

Degustační část 23. 2. a 24. 2. (čtvrtek až pátek) 9,00 až 12,00

Uzávěrka přihlášek posunuta do 20. února 2017

Vstup pouze pro zvané účastníky degustace.

Kongresový sál a VIP salonky hotelu Olšanka

Slavnostní vyhlášení České a moravské pivní koruny 24. 2. 19,00 až 23,00

Vstupenky se sezením u stolů přijdou do prodeje 10. února 2017

Pivo Bier Ale zimní Session 2017

  1. 2. až 25. 2. 2017 (čtvrtek až sobota)

13,00 až 18,00 pro návštěvníky výstavy Pivo, Bier Ale EXPO 2017 v ceně vstupného.

19,00 až 23,00 pro veřejnost

Kongresový sál, VIP salonky, foyer a

Vstupenky na Pivo Bier Ale zimní Session příidou do prodeje 10. února 2017

Počet vstupenek je limitován kapacitou kongresového centra.

Adresa hotelu: Hotel Olšanka Táboritská 23/1000 Praha 3

Telefon +420 267 092 202 www.hotelolsanka.czInformace: www.pivobierale.cz

Výstava se skládá z tematických expozic v dvanácti sálech a saloncích

Orientační plán výstavy Pivo Bier Ale Expo 2017

Hlavní sál  – technologie výroby piva

Kongresový sál – ochutnávky piva, výčepní zařízení, pivní sklo

Foyer kongresového sálu –  marketing

salonky Brno – pivní lahve, logistika a marketing

sál Ostrava – stavba pivovarů, sanitace

sál Plzeň – senzorické posuzování piva, laboratorní přístroje, certifikace,

sály Praha – suroviny slad, chmel, kvasinky, České pivo, srovnávací ochutnávka piv

Olšanka plánek FB

České a moravské pivní koruny 2017

Očekáváme účast více než 100 předních českých a moravských pivovarů. Jejich přihlášení není ničím limitováno. Ceny se udělují ve třech kategoriích. Více jak 75 porotců bude hodnotit sudová i lahvová piva. Vzorky sudového piva bude možné ochutnat během výstavy.

Degustace jako zážitek

Mezinárodní degustační soutěž Brussels Beer Challenge vznikla v roce 2012. Ačkoli má přímo v názvu hlavní město Belgie, konala se v něm teprve podruhé. Druhý ročník totiž hostilo město Lutych, třetí Lovaň a čtvrtý Antverpy.

Jaký k tomu byl důvod? Organizátoři nechtěli vytvořit jednu z dalších soutěží, ale především událost, která zosobňuje nezaměnitelnou kulturu výroby a pití piva v Belgii. Během pěti let se jim to skutečně podařilo.

V žádné jiné porotě evropských soutěží nenajdete tak vysoký počet autorů knih o pivu, šéfredaktorů časopisů na toto téma nebo erudovaných pivních sommeliérů. Prakticky každý z osmdesáti porotců má za sebou vydání publikace nebo řady článků pro tisk. Převážná většina dokáže pivo prezentovat pro veřejnost na veletrzích, festivalech nebo i vlastní akcích.

Hodnocení piva v belgickém stylu

Thomas Costenoble a Luc De Raedemaeker, kteří soutěž vytvořili, proto připravili pro porotce odlišný program, než na jaký jsou zvyklí na soutěžích World Beer Cup nebo European Beer Star. Jestliže tam absolvujete během dne řadu kol, v Bruselu došlo pouze na jedno nebo dvě. Degustace však byly opravdu náročné a složené z nezvykle vysokého počtu vzorků. Jestliže v jiných soutěžích počet vzorků dosahuje maximálního počtu deseti, na BBCH 2016 jsem absolvoval kolo, kde jich bylo 24 respektive 27.

Obecně panuje názor, že počet piv, který jsou pro soudce v porotě únosný, se pohybuje mezi třiceti až čtyřiceti za den. Naprosto souhlasím s tím, že vyšší počet se objevit může, ale porotce již ztrácí schopnost precizně hodnotit. Navíc existuje podstatný rozdíl mezi prvním kolem, kdy člen poroty vyřazuje problematická piva s cizí vůní nebo chutí, a kolem finálovým, kde nejenom posuzuje kvalitu jednotlivých vzorků, ale také je navzájem porovnává. V Bruselu finálové kolo znamenalo tedy podávání nových vzorků. Žádný z porotců samozřejmě nezapře zemi, odkud pochází, a styly piva, na nichž vyrostl. Jestliže se však během tří dnů setkáte pouze s pěti kategoriemi, předpokládá se, že máte hlubokou znalost všech mezinárodně uznávaných stylů. Minimalisticky pojatý počet degustačních kol má jeden zásadní efekt. Průběh degustace se vám doslova vryje do paměti. Mimo jiné i proto, že na rozdíl od jiných soutěží dostáváte ke každému pivu samostatný protokol, kde je uvedeno vaše jméno, a část hodnocení si může přečíst přihlašovatel hodnoceného vzorku. V mém případě došlo na pale ale modern saison, irish red ale, barely wine, old style gueuze-lambic a english IPA. U tří posledních se jednalo o finálové kolo.

Jestliže se mne někdo s odstupem času zeptá, co pro mne Brussels Beer Challenge znamenala, tak první co si vybavím, bude rozhodování o třech nejlepších pivech stylu old style gueuze-lambic. V tomto směru soutěž v Bruselu splnila svůj záměr dokonale.

Původní a nové styly piva

Kladem vysokého počtu vzorků zůstává možnost maximální koncentrace a příležitost porovnat opravdu reprezentativní výsek nabídky na trhu. Určitý konflikt přichází s tím, že hodnotíte piva vařená na různých kontinentech a pro různé kontinenty. V případě barley wine se to projevovalo výrazným rozdílem intenzity sladkých chutí, u pale ale i IPA použitím odrůd nových aromatických chmelů, které se výrazně liší od odrůd z minulého století. Úkolem porotce zůstává je odlišit, správně zařadit a popřípadě odmítnout. Podstatný význam soutěží vidím právě v tom, že pomáhají příznivcům piva v orientaci mezi původními a novými styly. Tím spíš, když se uskutečňuje v Belgii, která se může pochlubit řadou vlastních autentických stylů. Úroveň jednotlivých vzorků byla spíše průměrná s tím, že v každé kategorii bylo možné najít okolo šesti piv, která aspirovala na ocenění. Největším problémem hodnocených piv byla problematická vyváženost. Týkala se vztahu vůní a chutí, chutě a doznění piva, zbytečného překrývání jedné složky druhou. Sladké bomby střídaly v ústech návaly hrubé hořkosti. Stylově čistá piva byla poměrně vzácná, ale řada vzorků byla pitelná. Výjimku pro tvořil styl pale ale modern saison, kde se pitelnost a vyváženost hledala obtížně. Problém zůstává, že pivovary nejsou příliš ochotné uvádět, že jim jde právě o novou variaci stylu.

Česká stopa

Českým pivovarům, které mají exportní ambice, mohu účast v dalších ročnících této soutěže jednoznačně doporučit. Piva se dělí do osmi základních kategorií. Zahrnují celkem 71 stylů. Mezi pale ale, red ale, dark ale, pšeničnými pivy a kategorií stout/porter najdete i ležák. Obsahuje 13 stylů, z nichž čtyři mají charakteristiku jako pilsner. Kromě českého zde najdete také německý, americký a mezinárodní. Pro tmavý ležák je pouze jeden styl. Zvláštní styl je například chmelený ležák. Poslední dvě kategorie tvoří ochucená a speciální piva, kam patří kromě barley wine, brut beer, hybrid, klasický style gueuze-lambic, další kyselá piva a kupodivu i winter ales. Cena za poplatek k přihlášení vzorku do soutěže činí 160 až 170 EUR. Pořadateli se zasílají tři lahve o velikosti 0,5 l nebo 6 lahví pokud je jejich objem nižší. Organizátoři pravidelně zveřejňují počet přihlášených vzorků z jednotlivých zemí. Dominuje domácí Belgie, USA a Itálie. Pokud se Česká republika ocitla v posledních letech v kategorii „Ostatní“, tak to svědčí o tom, že se u nás šetří na naprosto nesmyslném místě.

Tradiční klasika i provokující současnost

Degustací, která zpravidla končí v jednu hodinu odpoledne, však program porotců nekončí. Každý den se nabízí příležitost navštívit pivovary, kde se konají odborné exkurze s poměrně dlouhými prezentacemi a ochutnávkami piv. Letos jsme například v pivovaru Lindemans dostali vzácnou možnost porovnat čepovaný lambic z dřevěných sudů a kovových tanků, kam se přidávají dřevěné špony. Kdo chtěl, využil možnost „vidět“, co se s mladinou pro lambic stane na štoku, kterou má tento tradiční pivovar v těsném sousedství prostor čtyřnádobové varny. Večeře v podobě menu, kde každé jídlo od předkrmu až po dezert bylo pečlivě párované s jídlem, potvrdila, že belgické pivo nabízí pro

snoubení s pokrmem nespočet variací. V kontrastu s tradičním pivovarem vyzněla návštěva jednoho z nejrespektovanějších bruselských pivní barů Chez Moeder Lambic Fontais. Nikdo nerezervoval místa, takže jsme se ocitli v naprosto přeplněné moderní pivní kavárně s velmi tolerantní atmosférou pro ochutnávání nejrůznějších pivních stylů. Tlačenice u baru nikomu nevadila, protože k takovýmto podnikům v hlavním městě Belgii neodmyslitelně patří.

Velice pestrý program v kombinaci s pečlivě přípravou degustací dělá z belgické soutěže silný zážitek spojený s konkrétním místem. Je radost se jí zúčastnit.

Pavel Borowiec

Když se císař stane hospodským

 

Na rakouském panovnickém dvoře se vždy konala řada slavností a zábav, ale jejich velkolepost vrcholila v době baroka. Tehdy si získaly velkou oblibu takzvané Velké hospody, kde se na jednu noc císař s císařovnou se stali hostinskými.

Samozřejmě ani jeden z nich neběhal do sklepa pro džbány s  vínem a  pivem ani neutíral stoly. Jak vzpomíná očitý účastník J. B. Küchelbecker roku 1730: „Při téhle záležitosti se užije hodně legrace. Císařská Výsost jde příkladem, když prochází mezi stoly v převlečení za hostinského a od začátku do konce zvedá náladu tancem a jinými kousky.“

Vzhůru do podzámčí

Tato oblíbená kratochvíle zvaná dříve německy Wirthehaus nebo Würthschafft, dnes Wirtschaft, byla populární poměrně dlouho a  tradičně nesla název U Bílého orla nebo U Černého orla, což mělo připomenout habsburský znak. Poprvé je zaznamenána na počátku 16. století. Tehdy šlo o taškařici, která se konala na masopustní úterý a měla podobu „bohaté merendy“, kde víno teklo proudem. Zábava po půlnoci vyvrcholila maškarním bálem, někdy ji zakončil ohňostroj. Dvořané se museli povinně dostavit v kostýmu, který jim o několik dní dříve určil los, stejně jako taneční partnerku. Té musel kavalír pořídit úbor na vlastní útraty a darovat jí ho. Hospody bývaly tematicky různě laděné, takže hosté představovali buď selské páry na vesnické veselce a  měli na sobě variace lidových krojů, nebo jindy byli zástupci různých národů včetně exotických Turků nebo mouřenínů, jindy rolníci a vesničané nebo řemeslníci a  trhovci. Tak na jedné „krásné a nákladné hospodě“ roku 1682 patnáct dvorních dam ovdovělé císařovny vybudovalo opravdové tržiště, kde v  jednotlivých vyzdobených stáncích prodávaly cukr, zvěřinu nebo ovoce. Jak podotýká pamětník, „nakupovaly i císařské Výsosti, ceny byly velmi nízké…“

Večírek pro cara

Jenže masopust je jednou do roka a Velké hospody byly tak oblíbené, že se často konaly i při dalších významných příležitostech. Takovou byla třeba návštěva cara Petra I. ve Vídni v červenci 1698. Na jeho počest se v zámku Favorita konala opravdu velkolepá Velká hospoda. Car sice dorazil do města inkognito, ale jeho doprovod 60 vozů nešlo přehlédnout, také oslovení „Petře Michajloviči“, které vyžadoval, bylo jen formální záležitostí. Zato carovi umožňovalo mnohem uvolněnější chování, než by přísná španělská etiketa dodržovaná u dvora jinak povolovala.

Losy byly tentokrát rozdány zvlášť nemilosrdně, takže například arcivévodkyně Josefa šla převlečená za žida, saský vévoda za indiána, hannoverský princ za otroka a sám car za fríského sedláka. Každý se musel chovat, jak nejlépe podle své role dokázal. Po tanci následoval velkolepý banket až do čtvrté hodiny ranní. Císař i car se prý bavili tak dobře, že zůstali mezi posledními hosty: „Posledně jmenovaný přitom velmi vydatně tančil, dámy roztáčel osobitým stylem, který mu ale slušel, a  projevoval veselost a dobrou náladu.“ Toho večera se podle pamětníka v hospodě císaře Leopolda I. „velice hodně pilo“ a  během maškarní- ho plesu některé páry „slavily v zahradě svatbu“. Jinou památnou slavností byla „česká venkovská veselka“ pořádaná císařovnou Marií Terezií o 45 let později. Losem vybrané páry tentokrát musely také předvést několik českých tanců. O ní i všech dalších dvorních slavnostech zevrubně referovala nejen diplomatická korespondence, ale také soudobý tisk, a tak se vcelku zákonitě obliba těchto lidově laděných Velkých hospod rozšířila i na další evropské dvory. Nicméně prvotní myšlenku povýšení hospodské atmosféry na nejvyšší reprezentační úroveň našim panovníkům už nikdo neupře.

U bílého orla otevřeno zas,

Hosté hleďte přijít včas.

Lepší hostinský na světě není,

Otevře spíž, kuchyň i sklepení,

Zadarmo je všechno občerstvení!

Můžete zpívat, tancovat, hrát a pít,

Jen špatnou náladu hleďte v šatně odložit!

(Nápis nad vchodem do císařské „Hospody“)

 

Marcela Titzlová

European Beer Star 2016: Přihlášeno rekordních 2013 vzorků

 

Na předměstí Mnichova se 6. a 7. října uskutečnilo finálové kolo největší evropské degustační soutěže. V posluchárnách prestižní vysoké školy Doemens Academy hodnotilo pivo 15 komisí složených ze 124 porotců ze třiceti států. Nechyběli mezi nimi ani naši zástupci Ivan Chramosil, Jiří Plevka mladší, Rostislav Zagora a Pavel Borowiec. Degustační poroty posuzovaly 2013 vzorků v 57 kategoriích s tím, že čtyřicet procent pivovarů tvoří domácí německá a šedesát zahraničních včetně českých a slovenských.

Čtenáři našeho časopisu mají možnost ochutnat vítězná piva ve všech kategoriích 8. listopadu v hale 9 výstaviště v Norimberku, kde bude probíhat veletrh BrauBeviale 2016. Sledujte znalostní soutěž v čísle 62 a budete mít možnost získat vstupenku na zdarma.

Výsledky vyhlásí organizátoři 9. listopadu 2016 a náš web přinese ze slavnostního vyhlášení online přenos.

Na fotografii zprava: Dr. Wolfgang Stempfl, ředitel Doemens Academy, Oliver Dawid, výkonný ředitel Private Brauereien Bayern, který je hlavním pořadatelem soutěže a Sebastian Wedekind, manažer European Beer Star a Private Brauereien Bayer

Bez řemeslníků, co vytváří hodnoty, to nešlo a nejde

10 otázek pro RNDr. Miloše Vystrčila, senátora za obvod Jihlava

původní rozhovor pro web Pivo, Bier & Ale

Senátor Miloš Vystrčil žije celý život v Telči. Jedno z našich nejkrásnějších měst najdete na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO spolu s Poutním kostelem sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře nedaleko Žďáru nad Sázavou a Třebíče. Žádný kraj v České republice se nemůže pochlubit takovým počtem zapsaných míst v prestižním seznamu celosvětově respektovaných památek jako Vysočina. Přesto se paradoxně nezdá být z hlediska turistického ruchu v centru pozornosti.

Co pro vás osobně znamená město Telč?

V Telči od narození žiji, v Telči žili a podnikali moji předkové, v roce 1858 tady můj prapradědeček Josef Vystrčil první zakládal kotlářskou dílnu. Z Telče pochází moje manželka. Telč mě také naučila, že samotná krása a výjimečnost nemusí nic znamenat, pokud nedokážete  spolupracovat s dalšími lidmi, městy nebo obcemi a pokud vám chybí pokora.

Jaký význam v historii měst jako Telč, ale také Dačic, Slavonic sehrál rozvoj řemesel a jak ovlivnil úroveň života?

Rozvoj řemesel byl pro města zásadní. Nakonec, jak jsem již naznačil, můj prapradědeček byl kotlář a mědíkovec. Jako jeden z mála uměl ve své době spojovat různé kovy. Později jím založená firma Josef Vystrčil a syn vyráběla i zařízení pro pivovary. Tam, kde pracovali a žili dobří řemeslníci, tam města žila a prosperovala. Následně se dařilo i obchodu a službám. Ale bez těch, co vyrábějí, co vytváří hodnoty, to nešlo a nejde.

Jak by měl stát podporovat zachování tradičních řemesel a jejich spojení s konkrétním místem a regionem?

Skoro mám chuť napsat, že pro začátek by úplně stačilo, kdyby řemeslníkům stát přestal házet klacky pod nohy a nezatěžoval řemeslníky a další živnostníky zbytečnou administrativou a povinnostmi. Řemeslník nebo obecněji živnostník je zvyklý se postarat o sebe a o svoji rodinu sám, bez pomoci státu. Pokud by stát chtěl řemesla a řemeslníky podpořit, potom by pomohlo nastavit lepší podmínky pro výchovu učňů, především ve vazbě na existující potřeby jednotlivých oborů.

Naši předkové se v minulosti o sebe dovedli postarat a zanechali na řadě míst unikátní dědictví v podobě architektury nebo technologií. Jak vnímáte současnou atmosféru a prostředí pro rozvoj řemesel a podnikání?

Trochu jsem to již naznačil. Někdy mi připadá, jako by živnostníci včetně řemeslníků byli současnou vládou vnímáni skoro jako paraziti. Přitom je to právě střední stav, který dlouhodobě stát nezatěžuje, rychle se přizpůsobuje novým podmínkám, poskytuje nezbytné služby a vytváří významné hodnoty. Snaha je nahradit zaměstnanci a upřednostňovat velké firmy je hloupá a pro naše hospodářství, prosperitu a nakonec i společenskou stabilitu v naší zemi škodlivá.

Časopis Pivo, Bier & Ale vyhlásil v Senátu parlamentu České republiky během semináře Význam pivovaru v životě obce, města a regionu výsledky hlasování na téma Sedmero divů českého pivovarnického světa. Dva z nich se nacházejí v kraji Vysočina. Akciový pivovar Dalešice a Rodinný pivovar Bernard v Humpolci. Stejně jako u světového dědictví UNESCO se žádná jiný kraj v Čechách nebo na Moravě nemůže pyšnit podobným primátem. Každé z těchto míst má genius loci. Lze pro výběr těchto míst najít i exaktní vysvětlení?

Za úspěchy zpravidla vždy stojí konkrétní lidé. Platí to také pro Rodinný pivovar Bernard i Akciový pivovar Dalešice. Když se spojí odvaha, pracovitost s tradicí a kouzelnou atmosférou daného místa, potom je šance, že vznikne něco výjimečného. Na Vysočině máme to štěstí, že kouzelných míst máme možná více než jinde. Humpolec i Dalešice měly navíc štěstí, že přišli lidé, kteří se nebáli riskovat a přitom měli i dostatek fortele i schopností kouzelné prostředí, do kterého přišli, využít ve prospěch úspěchu svého podnikatelského záměru.

Seminář Význam pivovaru v životě obce, města a regionu pořádal Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, kde působíte jako předseda. Jak toto téma vnímáte?

Moje zkušenost je taková, že městské pivovary se zpravidla významně podílejí na rozvoji města, zejména potom v oblasti rozvoje kulturního života a s tím souvisejícího rozvoje cestovního ruchu. Proto jsme se rozhodli rozvoj pivovarnictví zejména ve spojitosti s regionálním rozvojem území, na kterém pivovary působí, podpořit.

Značky Dalešice i Bernard patří dlouhodobě mezi absolutní českou pivovarnickou špičku. Lze označit Vysočinu jako teritorium českého ležáku?

To je asi spíše otázka pro odborníka. Asi Vás nepřekvapím, když vám jako vysočinský patriot odpovím, že se tomuto označení rozhodně nebráním.

Mohou regionální pivovary přispět k rozvoji cestovního ruchu?

Již jsem o tom psal. Ano mohou a významně. Dokladem je například Akciový pivovar Dalešice nebo různé minipivovary v hospodách a restauracích.

Rád sportujete. Která místa na Vysočině máte nejraději, pokud jde o běh nebo jízdu na kole?

Na Vysočině je krásně všude. Je těžké si vybrat. Mám rád okolí Javořice, Křemešníku, Devíti Skal. Kouzelné je okolí Slavonic s novou cyklostezkou do Rakouska. Proběhnout se dobře můžete třeba i v okolí Jihlavy.

V minulých letech jste otevřel téma porovnání investic do stezek pro cyklisty a běžce popřípadě chodce. Do prvních se investují z veřejných prostředků nemalé částky, u druhých tomu tak není. Máte nějaký koncept, jak to změnit?

Od té doby jsem o tom mluvil na různých místech několikrát. Osobně si chodím sice ne úplně pravidelně zaběhat již více než 20 let. A zejména v poslední době běžců a běžkyň skutečně nebývale přibývá. Přesto nepozoruji, že by na to byla odpovídající reakce z hlediska značení nebo alespoň vytipování jak já říkám tzv. „běhostezek“ – tedy tratí určených a vyznačených jako vhodných pro rekreační běžce. Všichni, tak nějak počítají s tím, že si ten běžec vždy nějak poradí. Ona je to samozřejmě pravda, ale spousta lidí pak naprosto zbytečně běhá po asfaltem pokrytých cyklostezkách nebo silnicích či kostkách na různých chodnících apod. a přitom může v daném městě existovat celá řada okruhů nebo cest, které by byly pro běh mnohem vhodnější. Jen je vyznačit a zanést do map. Třeba se toho jednou někdo ujme.

Ptal se Pavel Borowiec